Možná to znáte. Usednete večer k televizi, projíždíte novinky, ale nakonec stejně skončíte u filmu, který už znáte zpaměti. Možná „Notting Hill“, „Pelíšky“ nebo „Harry Potter“. Už víte, kdy přijdou slzy, kdy se usmějete a právě proto vám to dělá dobře. Zdánlivě banální volba má ale hlubší důvody, než by se mohlo zdát.

1. Mozek miluje předvídatelnost

V nových filmech nevíte, co vás čeká. Každá scéna je hádankou, která odčerpává pozornost a emoce. Známý děj je naopak jako bezpečný přístav poskytuje jistotu v nejistém světě.

Psychologové tomu říkají efekt familiárnosti. Vysvětlují, že mozek upřednostňuje známé před neznámým, protože to snižuje stres. V období životních změn, únavy nebo napětí si proto raději pustíte film, u kterého přesně víte, jak skončí. A právě v tom spočívá jeho kouzlo.

2. Nostalgie jako psychologický kotva

Oblíbené filmy v sobě nesou i vzpomínky. Na to, kde jste byli, s kým jste je viděli, jak jste se tehdy cítili. Když si je znovu pustíte, vracíte se nejen k příběhu, ale i ke svému mladšímu já.

Nostalgie podle psychologů posiluje naši identitu, připomíná nám, kým jsme byli a čím jsme si prošli. Není to jen útěk do minulosti, ale zároveň tiché připomenutí toho, co máme rádi, čemu věříme a co nás drží pohromadě.

3. Emoční ventil: slzy i smích na objednávku

Někdy se potřebujeme vyplakat. Jindy se zase smát opravdu od srdce. Ale v běžném životě není vždy prostor pro takové uvolnění. Filmy, které známe nazpaměť, nám ale tento luxus poskytují.

Je v tom zvláštní druh terapie: víte, co vás dojme, a kdy přijde vtip. Vše probíhá podle známého scénáře. Díky tomu můžete bezpečně prožít emoce, které by jinak možná zůstaly potlačené.

4. „Tohle je můj film”: pocit sounáležitosti

Známé repliky, oblíbené scény, sdílené citace… Film, který máte rádi, se stává součástí vaší osobní historie. A zároveň mostem k druhým lidem, protože kdo taky miluje ten film, jako by patřil do vašeho světa.

Opakované sledování navíc odhaluje nové detaily. A tak se může zdát, že i ten nejznámější příběh má stále co nabídnout, podobně jako starý přítel, se kterým se nikdy nenudíte.

5. Kontrola ve světě, kde ji často ztrácíme

Reálný život je plný nejistoty. Nevíte, co se stane v práci, jak dopadne důležitý rozhovor, kdy vám zavolá lékař. Ale když si pustíte starý známý film? Tam víte všechno. Od prvního záběru až po závěrečné titulky.

Psychologové z Buffalské univerzity ve studii zjistili, že lidé, kteří si opakovaně pouští oblíbené filmy, se cítí klidněji a vyrovnaněji. Opakované sledování navíc snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a zvyšuje dopamin- hormon radosti.

Během pandemie se právě díky tomuto efektu zvedla sledovanost starších filmů a seriálů- lidé hledali jistotu a útěchu ve světě, který se náhle proměnil.

Když nostalgie přeroste do úniku

Jistě, opakované sledování filmů je přirozené a často i terapeutické. Ale pokud se stává jediným způsobem, jak zvládat realitu, může to být signál. Strach ze změn, úzkosti, nebo emocionální únava si pak žádají hlubší pozornost.

Jinak ale platí: pokud vám dobře známý film přináší klid a radost, užijte si ho. Kino je totiž nejen zábava, ale i nečekaně věrný spojenec v těžkých chvílích.