Hlavním posláním tohoto dne je připomenout si význam vody a nezbytnost ochrany jejích zdrojů. Jako výrobci přírodních pramenitých a minerálních vod a správci cenných pramenů si obzvlášť silně uvědomujeme důležitost tohoto poselství a myšlenku Světového dne vody proto plně podporujeme.

Voda je tím nejcennějším pokladem, co nám dnes příroda dává. Nedostatkem vody dnes trpí téměř 900 milionů lidí a zajištění přístupu k ní je tak jedním z největších problémů současného světa. Žízeň ale překvapivě trápí i ty části planety, kde je vody dostatek.

Podle studií pijí lidé v ČR pouze polovinu až dvě třetiny vody nutné pro optimální zdravotní stav. Doporučený denní příjem by se měl pohybovat v rozmezí dvou až tří litrů. Zvýšit by se měl v horkém podnebí, při fyzické námaze i v případě, že v jídle konzumujeme hodně soli. Nedostatek vody vyvolává únavu, bolest hlavy a kloubů. Je prokázáno, že ztráta 2% tekutin z celkové tělesné hmotnosti představuje ztrátu 20% výkonnosti. Při pouhé 3% dehydrataci se objevují křeče a nevolnost. Příjem tekutin by měl být plynulý, rozdělený alespoň do pěti denních dávek. Pocit žízně je signálem akutního nedostatku, který vysílá podvěsek mozkový. Dodávat tělu tekutiny bychom proto měli dřív, než se dostaví žízeň. Dlouhodobější dehydratace přispívá k rozvoji civilizačních nemocí v důsledku zahlcení těla toxiny.

Průzkumy na amerických univerzitách prokázaly, že řada pacientů trpících vysokým krevním tlakem, některými alergiemi, zažívacími obtížemi či únavovým syndromem je vlastně žíznivá! Tyto nemoci jsou mnohdy prvními signály dehydratace organismu.

 Pitnou vodu k zahnání žízně je možné získávat pouze dvěma způsoby. Otočením kohoutku nebo nákupem balené vody. Voda z vodovodní sítě prochází obvykle složitou chemickou úpravou znečistěných povrchových vod. Naopak voda z lahve pochází z hlubinných chráněných zdrojů, které jsou zárukou nejkvalitnější a nejčistší vody. 
Česká republika a Slovensko se můžou pochlubit početnými zdroji podzemních a minerálních vod. U nás se vyskytují především ve velkém oblouku od západních Čech, přes severní Čechy až po severní Moravu, v menším měřítku ještě na východní a jihovýchodní Moravě. Celkem u nás máme 14 minerálních zřídel, 18 zdrojů pramenité vody a 4 podzemní zdroje vody kojenecké. Sousední Slovensko je pak prameny doslova poseto, a tak jej lze bez nadsázky nazývat vodní velmocí.

Hlubinné vodní zdroje jsou pamětníky dávných dob. Před více než dvěma sty miliony let byla zemská kůra rozlámána početnými poruchami zasahujícími do velkých hloubek. Právě ty poruchy a jejich křížení umožňují koloběh vody a výstup plynů až ze zemského pláště. Proto například dnešní Anglie, Holandsko či Finsko, na jejichž území se neuplatnila alpinská ortogenze, vlastní minerální vody nemají.

Voda z podzemí  je čerpána z hloubky několika desítek až stovek metrů a je už miliony let čištěna tím nejdokonalejším filtrem, který existuje – samotnou zemí. Díky tomu se na povrch dostává křišťálově čistá, připravená ke konzumaci bez jakékoliv chemických úprav. „Hlubinné podzemní zdroje bývají obvykle chráněny jakýmisi pokličkami z horniny, například žilovým nadložím, takže průsaky znečištění z povrchu by přicházely v úvahu snad jedině u zemětřesení,“ vysvětluje doktorka Jana Foltinová, která léta zastávala funkci hlavního hygienika a podílela se na tvorbě aktuální vodní legislativy.

A česká legislativa  je skutečně přísná. Zákon přesně stanovuje, kolik vody je možné čerpat, aby zůstala její hladina zachována i pro příští generace. Správa zdrojů rovněž předepisuje péči o prameny i jejich široké okolí. A je to tak dobře. Přírodní chráněné podzemní vody jsou zdrojem té nejkvalitnější vody, kterou můžeme pít, a jako takové je třeba je také chránit. Světový den vody je dobrou příležitostí, kdy si tuto skutečnost můžeme společně připomenout, připít si společně sklenicí křišťálově čisté přírodní pramenité vody. Takže, ať vám chutná a na zdraví.

Jak prospívají minerály tělu?
 Biochemické pochody v lidském těle umožňuje voda a v ní rozpuštěné minerály. K základním prvků patří sodík (hlavní iont mimobuněčné tekutiny) draslík (činnost svalů a přenos nervových vzruchů) hořčík (činnost enzymů) a vápník (součást kostí a zubů). Kvalitě vody proto musíme věnovat pozornost. Výzkumy prokázaly význam pití mineralizované vody v prevenci infarktu, naopak příjem demineralizované měkčí vody zvyšuje riziko zlomenin. Vařením v měkké vody ztrácejí potraviny většinu esenciálních prvků, u hořčíku a vápníku mohou ztráty dosahovat až 60 %. V lokalitách s měkkou vodou se proto doporučuje používat kvalitní pramenité a minerální vody i k tepelné úpravě stravy.

Použitá literatura:
Mudr. Bohumil Ždichynec, CSc.: Voda, minerály a zdraví, Praha, 2009 (odborná studie)
Radan Květ: Minerální vody České republiky. Vznik, historie a současný stav (kniha v přípravě)