V malé horské vesnici Perdasdefogu na Sardinii lidé prostě žijí a přitom stárnou pomalu. Tak pomalu, že se z toho stal vědecký fenomén. A také otázka, na kterou se snaží odpovědět lékaři, demografové i sociologové z celého světa: jak je možné, že se tady tolik lidí dožívá sta let – a často bez vážných nemocí?

Začalo období oslav, návštěv, rodinných sešlostí, ale tyto zdánlivě radostné chvíle mohou tělu i duši ubírat energii. Pokud někdy odcházíte unavení, podráždění nebo bez nálady, nejste sami. Fenomén zvaný „sociální únava“ vnímá víc lidí, než si myslíme. Přinášíme ověřené rady, jak si chránit psychiku a posílit „sociální baterku“.

Setkáte se v parku se psem, nadšeně se k němu skloníte, natáhnete ruku... a pes uhne, ztuhne nebo dokonce zavrčí. Ne nutně proto, že je „zlý“. Ale zato velmi často proto, že jsme udělali chybu my.

Vánoce mají dvě tváře. Jedna je ta, kterou vidíme v reklamách – jiskřivé světýlko v okně, děti s tvářemi od mouky, vanilka ve vzduchu, šála ještě tepla z radiátoru. Období, kdy se i dospělí na okamžik vracejí do svého malého já a znovu věří na zázraky. A pak je tu ta druhá. Strach z osamělosti. Tlak, že vše musí být „dokonalé“.

Cukání očního víčka, neklidný spánek nebo nálady na houpačce? Možná nejde o stres, ale o něco mnohem jednoduššího. Tělo má své signály – stačí jim jen správně porozumět.

Vypadávání vlasů si většina lidí spojuje s dědičností nebo přibývajícím věkem. Jenže skutečnost bývá mnohem složitější. Naše kštice totiž reaguje nejen na geny, ale i na životní styl, stres, hormony či skryté zdravotní potíže. A právě jejich kombinace často rozhoduje o tom, zda budou vlasy sílit, nebo řídnout. Porozumět těmto méně zjevným příčinám je prvním krokem, jak s padáním vlasů opravdu zatočit.

Žijeme v době, kdy si většina lidí zapisuje myšlenky na displej telefonu nebo do notebooku. Je to rychlé, praktické a vždy po ruce. Přesto neurovědci i psychologové varují: pokud odložíme pero úplně, ochudíme sami sebe o nástroj, který má přímý vliv na naši paměť, kreativitu i duševní pohodu.

Zase ho nachytáte, jak má prstík tam, kde by být neměl  a ještě ten výraz, jako by šlo o neškodnou zábavu! Šťourání v nose je zkrátka oblíbená "kratochvíle“ mnoha dětí. A přiznejme si, že někteří dospělí na tom nejsou o moc lépe. Proč to děti dělají tak rády a jak z toho neudělat zlozvyk, který přetrvá až do dospělosti?