Ráno bez kávy si spousta z nás neumí ani představit. Ten tichý moment v kuchyni, kdy ještě rozespalí stojíme u okna a čekáme, až se ze šálku začne linout známá vůně. Jenže pak se to často zvrtne. Místo klidu přijde bušení srdce, třes rukou, sevřený žaludek nebo rychlý propad energie, který nás nutí sáhnout po dalším šálku. Nejde o boj proti kávě – ale o řešení pro ty, kteří ji zkrátka z nějakého důvodu nemohou.

Ještě před pár lety se dlouhá pracovní doba brala jako známka úspěchu. Dnes se čím dál častěji mluví o opaku – o vyhoření, chronické únavě a pocitu, že práce pohlcuje všechno ostatní. Právě proto se rovnováha mezi pracovním a soukromým životem stala jedním z hlavních ukazatelů kvality života.

Rok práce v režimu „na doraz“ si v prosinci vybírá svou daň. Emoční vyhoření není známkou slabosti, ale signálem k okamžité změně. Přinášíme vám návod, jak získat zpět kontrolu nad svým spánkem i psychickou pohodou a jak vstoupit do nového roku bez zbytečného balastu vyčerpání.

Bolesti svalů, únava nebo sevřené hrdlo – naše tělo nám dává jasně najevo, že je v nepohodě. Abychom mu mohli pomoci, musíme vědět, zda bojujeme s vnějším tlakem, nebo s vnitřní úzkostí. Přečtěte si, jak správně identifikovat své pocity a jakými kroky můžete své psychice ulevit hned teď.

V malé horské vesnici Perdasdefogu na Sardinii lidé prostě žijí a přitom stárnou pomalu. Tak pomalu, že se z toho stal vědecký fenomén. A také otázka, na kterou se snaží odpovědět lékaři, demografové i sociologové z celého světa: jak je možné, že se tady tolik lidí dožívá sta let – a často bez vážných nemocí?

Začalo období oslav, návštěv, rodinných sešlostí, ale tyto zdánlivě radostné chvíle mohou tělu i duši ubírat energii. Pokud někdy odcházíte unavení, podráždění nebo bez nálady, nejste sami. Fenomén zvaný „sociální únava“ vnímá víc lidí, než si myslíme. Přinášíme ověřené rady, jak si chránit psychiku a posílit „sociální baterku“.

Setkáte se v parku se psem, nadšeně se k němu skloníte, natáhnete ruku... a pes uhne, ztuhne nebo dokonce zavrčí. Ne nutně proto, že je „zlý“. Ale zato velmi často proto, že jsme udělali chybu my.

Vánoce mají dvě tváře. Jedna je ta, kterou vidíme v reklamách – jiskřivé světýlko v okně, děti s tvářemi od mouky, vanilka ve vzduchu, šála ještě tepla z radiátoru. Období, kdy se i dospělí na okamžik vracejí do svého malého já a znovu věří na zázraky. A pak je tu ta druhá. Strach z osamělosti. Tlak, že vše musí být „dokonalé“.