Ať uděláš cokoliv, já to umím lepší. A vlastně umím všechno líp, než ty. Tento postoj zastává řada lidí, možná dokonce většina. Rozdíl je v tom, že si to někteří nechávají pro sebe, jiní to naopak dávají hlasitě najevo. Záludní jsou ale především ti, kteří to maskují jako pochvalu a kompliment. Je to ve své podstatě jeden z nejhorších zlozvyků u stolu.

Že do Národního divadla či Státní Opery tenisky a kraťasy nepatří, je většině lidí (i těm, kteří taková místa nenavštěvují pravidelně) jasné. Ovšem ostatní pravidla společenského chování a takzvaného „dress codu“ některým českým návštěvníkům divadelních prostor kupodivu i po 23 letech od Sametové revoluce jaksi unikají. Čeho se tedy při návštěvě divadelního představení vyvarovat a čemu naopak dát přednost?

Pozdrav má být slušný a adekvátní situaci a vztahu zdravících se. Ale i tak mohou někdy vzniknout nejasnosti.

Většinu pravidel slušného chování si lze odvodit, když si uvědomíte, kdo je komu ze společenského hlediska nadřazen. S tímto základem si pak poradíte skoro v každé situaci.