Zdá se to být jednoduché – obecně je známo, že dámy mají přednost před pány, starší před mladšími, nadřízení před podřízenými, významnější lidé před méně významnými atd. V praxi to však tak snadné být nemusí. Často se např. střetne pracovní nadřízenost s nadřazeností danou pohlavím – je-li šéf gentleman, pak respektuje ženu jako ženu, byť je mu podřízená (ona to však nemůže automaticky očekávat). Naopak v případě setkání mladé dívky se starým a úctyhodným pánem se role obracejí. Sejdou-li se vrstevníci, neměli by zase situaci chápat jako soutěž o to, kdo je bohatší, úspěšnější apod. Do role toho „méně významného“ se obvykle postaví ten zdvořilejší z dvojice anebo se věc prostě ponechá náhodě. A kde všude zmíněná pravidla uplatníte?

Při pozdravu
První zdraví ten níže společensky postavený toho výše stojícího. Ovšem slovně. Ruku naopak první nabízí osoba nadřazenější. Takže muž ženu nejprve pozdraví, na to ona mu odpoví a podá pravici, kterou on přijme.

Při představování
Muž se představuje ženě, mladší staršímu.
Představujete-li někoho vy, představíte pána dámě, svého potomka šéfovi apod., ne naopak.

Při tykání
To nabízí starší mladšímu, žena muži. Je-li situace složitá, může například šéf-muž podřízené ženě věc usnadnit taktním naznačením. Třeba: „Vím, že já vám to nabídnout nemůžu, ale asi by se nám snáze pracovalo, kdybychom si tykali…“

Při vstupu do dveří
Přednost dává pán dámě, mladší staršímu. Pokud však jde o neznámé nebo nebezpečné prostředí, je to naopak – společensky níže postavený vejde první a podrží tomu výše postavenému dveře.

Při usazování
Muž by si neměl sednout, dokud se neposadí žena, a zase jako první vstane, když se dáma chystá zvednout.

Při zapalování cigarety (kuřáci jsou sice odstavování na okraj společnosti, ale je jich pořád dost). Oheň nabídne muž ženě. Žena ženě může zapálit, ale až poté, co zapálila sobě. Mužům dáma nezapaluje nikdy.