Zdvořilý pozdrav

- Ženy autor: red

Pozdrav má být slušný a adekvátní situaci a vztahu zdravících se. Ale i tak mohou někdy vzniknout nejasnosti.

Váháte-li, zda pozdravit, nebo ne, tak radši pozdravte. Navíc platí pravidlo, že dát pozdrav je slušnost, ale odpovědět na něj povinnost (respektujte to, i když vás např. pozdraví neznámé dítě). Samozřejmostí je zdravit známé, kolegy, účastníky téhož večírku nebo pracovního setkání atd. Kromě toho zdravíme vždy při vstupu do obchodu, do čekárny, do úřední místnosti, do ordinace lékaře, ale také třeba do kupé ve vlaku. Při nástupu do tramvaje si pochopitelně pozdrav odpustíme, ale je zdvořilé pozdravit třeba řidiče dálkového autobusu (stejně tak průvodčího ve vlaku).

Pozdrav je na místě rovněž tehdy, když někoho oslovíte s dotazem na cestu, když si hodláte k někomu přisednout v restauraci apod. Je vhodné respektovat také zavedené zvyklosti. Např. na vesnici se mezi sebou zdraví i neznámí lidé, pozdravení si dávají turisté či cyklisté, kteří se potkají na cestě, nebo vodáci míjející se na řece. Podání ruky však pozdrav doprovází jen tehdy, když jde o bližší vztah, nebo je-li zdravení spojeno s představováním se.

Jdou-li po ulici dva muži a jeden potká kamaráda, nejprve se omluví svému společníkovi, který kousek poodstoupí, a pak teprve se známým krátce vymění pár slov. Když jde muž se ženou, kamaráda jen pozdraví, a chce-li s ním nutně i chviličku pohovořit, přizve partnerku k tomu a známého jí představí. Jinak však představování není vždy nezbytným doprovodem pozdravu. Nehodí se např. představovat se spolucestujícím ve vlaku nebo lidem, k nimž si přisednete. Rozhodně je však namístě, když muž ženu žádá o tanec, anebo i o delší rozhovor. Sice se už asi nemusí tak striktně dodržovat pravidlo, že slušná dáma nemluví s mužem, jehož jméno nezná, ale pánové nic nezkazí, když na něj budou spoléhat.

Muži při pozdravu vždy smekají klobouk nebo čepici se štítkem či krempou (kulicha si ale nechají na hlavě – ten se bere nastejno jako třeba zimník). Před podáním ruky svléknou též rukavice. Ženy si nesundávají ani pokrývku hlavy, ani rukavice, které slouží jako módní doplněk (palčáky však ano). Je snad zbytečné dodávat, že stisk ruky má být krátký a přiměřeně pevný (nepodává se ochablá „leklá ryba“, nedrtí se druhému bolestivě kosti ani se dlaněmi nepumpuje či se půl hodiny neždímají).

Tagy: etiketa