Říkáte si Kdo nežárlí, ten nemiluje? Ne tak docela. Pro někoho může být žárlivost důkazem lásky, pro jiného znakem majetnického a sobeckého člověka. Nadto není žárlivost jako žárlivost – můžeme přinejmenším mluvit o žárlivosti chorobné a běžné. Co je tedy ještě v normě a co už je příliš?

Žárlím, tedy miluji

I žárlivost může být v jedné své podobě docela milá a vítaná. Tím máme na mysli nevinné škádlení, popichování a napůl žertovné a napůl vážně míněné poznámky. Váš partner jde na studentský sraz nebo pracovní večírek a vy mu připomenete, ať nedělá žádné hlouposti. Popíchnete partnera, jestli si už všiml, jaké má jeho kolegyně krásné, dlouhé nohy. To vše může být čas od času roztomilá připomínka toho, že jste stále tady a o svého přítele se přirozeně strachujete.

Hysterické, nebo dokonce agresivní scény si odpusťte.

Hysterie a dramatické výstupy

Existují však lidé, kteří trpí chronickým a neodůvodněným strachem o svou polovičku. Ve všech kolem vidí soka v lásce a cítí se neustále ohrožení. Takové chování má hluboké psychologické kořeny a je jen na konkrétním člověku, jak je dokáže zmoci a ukočírovat dosnesitelné míry. Často takové jednání kromě obav ze ztráty milovaného člověka vypovídá o nezdravě nízkém sebevědomí a pocitu méněcennosti. Nebylo by tedy od věci zapracovat na posílení sebedůvěry a sebeúcty. Jsou ale žárlivci, kterým žárlení přerůstá přes hlavu a hraničí s poruchou, kde nepomůže nic než odborná pomoc. V takových případech mohou druhým udělat ze života peklo a žárlivé scény se mohou vystupňovat až k fyzickému násilí a týrání.

Žárlím. Co s tím?

Pokud jste to vy, kdo se potýká s žárlivostí, máme pro vás několik rad.

1. Mluvte

Pokud cítíte, že jste v právu a máte důvod žárlit, promluvte si o tom se svým přítelem. V klidu abez emocí mu vysvětlete, jaké jsou vaše pocity a proč se cítíte ohrožená. Je to šťastnější volba než v sobě dusit palčivé otázky.

Neduste své pocity někde stranou v koutě.

2. Zapracujte na svém sebevědomí

Mějte se ráda a buďte si vědoma svých předností, které vás činí výjimečnými a odlišnými od ostatních. Klidně si je sepište na papír (co je psáno, to je dáno!) nebo požádejte kamarádku, ať vám řekne, co na vás obdivuje.

3. Stanovte si hranice

Jsou meze, za které byste se neměla v zájmu vás i vašeho vztahu vydat. Zapomeňte na hysterický křik, pláč, vydírání, špehování, lustrování osobních věcí i neustálé výslechy s osnovou Kde jsi byl? – Kam jdeš? – Kdy přijdeš? – Kdo to byl? – S kým si to píšeš?.

4. Nikdy nezakazujte

Uvědomte si, že váš přítel se s vámi rozhodl žít a sdílet svůj svět čistě dobrovolně, stejně tak dobrovolně má právo váš vztah ukončit. Není vaším majetkem. Nesmyslnými příkazy a zákazy si ho nepojistíte, naopak způsobíte nevyhnutelný konec.

Se svou žárlivostí bojujte. Nechcete zůstat přece sama.

5. Neúprosná logika

Zkuste si svoje žárlivé pocity vyvrátit rozumem. Bude-li vás váš partner chtít podvést, sotva tomu svou hysterií zabráníte, naopak – ještě ho do jiné náruče popostrčíte. Zamyslete se také nad původem svého žárlení – neplatí zde náhodou ono dobře známé Podle sebe soudím tebe?

AUTOR: Kristýna Hliňáková