Co Vás na povolání političky nejvíce láká a co Vás naopak odrazuje? Zažila jsem politiku na přelomu devadesátých let, v době euforie z nově otevřených možností. Od té doby v sobě nesu pocit, že svou účastí na politice můžu umožnit změny - změny k lepšímu životu lidí v naší zemi. Hrozně špatně snáším, když politika je pouhým vyprázdněným bojem o moc, redukce demokracie na „přesilu“, neumění diskutovat a nalézat kompromisy. O věcech ještě horších, jako je korupce ani nemluvě. Co Vám na politice přijde nejvtipnější a naopak nejsmutnější? Vtipnou i smutnou političkou je paní „biomasa“... vlastně už jsem dlouho nic moc vtipného v politice neviděla. Snad lidovou tvořivost, klipy na téma pražský radní pro kulturu někdy na podzim 2008, to bylo vtipné. Smutné na politice je to, že lidé jsou vždy rozčarováni i z těch nejlepších, kteří se jim postavili do čela. Politika ničí ty nejlepší, těm nejhorším, alespoň dočasně, plní konta. Má význam dělat rozdíly mezi političkami a politiky? Pokud ano, jaké jsou hlavní přednosti žen v tomto povolání? Ženy jsou prostě ženy, a to je jejich hlavní přednost! Reprezentují padesát procent populace. Jsou stejně vzdělané/nevzdělané, stejně organizačně schopné/neschopné, jako muži. Berou na sebe nemalý podíl zodpovědnosti za chod firem, škol, nemocnic, úřadů.. atd. Jenom na těch nejvlivnějších místech, ať už ve firmách, úřadech nebo v politice, je jich pořád málo. Předsedá paní Merkelová vládě jedné z největších evropských zemí jenom proto, že je žena? Je v tom nějaká výhoda, že je žena? Ne, jenom je to prostě normální. A nenormální je, když se na těchto místech muži a ženy nestřídají Existují stále předsudky vůči ženám v roli političek/manažerek? Pokud ano, čím si to vysvětlujete? V myslích části lidí je pořád ještě zakořeněna představa, že žena do těchhle pánských klubů nepatří. Zčásti z romantické představy o ženě - něžné krásce a pečovatelce, která se do prostředí tvrdých bojů nehodí, zčásti proto, že je v životě jednodušší mít doma jasno - abych parafrázovala Wericha: já se starám o takové ty důležité věci, jako je náš vztah k Taiwanu, a moje žena se stará o ty drobnosti, jako co bude k večeři a kam pojedeme na dovolenou...A když doma je to tak, proč by to na veřejnosti mělo být jinak? Když už jsem u toho Wericha: on také řekl něco jako že leckterá žena vidí pouhým okem dál, než mnohý muž s dalekohledem. To by mohla být dost dobrá politická výbava, ne? Jaká evropská země by měla dle Vašeho názoru být vzorem pro Českou republiku z pohledu zastoupení žen ve veřejném životě? Všechny evropské demokracie, jedna po druhé, ukazují, že ženy mají v politice své místo, že mohou zastávat jakoukoli funkci. V těch menších zemích to jde rychleji, v severských zemích obzvlášť, protože tam se úloha mužů a žen v domácnosti, v rodinném životě, radikálně změnila už dávno. A tam je základ, v rodině. A není to lehké.... Jak se změnila role žen ve společnosti za posledních 5-10 let? Jaké překážky ženy musejí nejčastěji překonávat při své profesionální realizaci? Po revoluci, dle hesla „sousedovic jabka jsou lepší“, toužila spousta mladých žen po ráji: O peníze ať se postará manžel, já se budu starat o něj a o děti. Dnes už se trend alespoň částečně obrátil - on ráj na zemi prostě není, a když žena nemá svůj vlastní život, naplněný něčím smysluplným, co přesahuje rámec rodiny, může se jí život v jediném okamžiku zhroutit. Je těžké vytvořit vztah dvou rovnocenných partnerů, uznávat práci toho druhého, přesněji řečeno uznávat nárok na seberealizaci toho druhého, na čas, který to spotřebuje, často na úkor pohodlí toho druhého. Dohromady s logistickými úkoly typu „kdo kdy vyzvedne děti a kdo dohlédne, aby..., jak to udělat, abych mohla s nimi být, když jsou nemocné“, je schopnost vytvořit si prostor pro vlastní realizaci, aniž bych silně narušila prostor nebo zklamala očekávání svého partnera, to nejobtížnější. A v práci často i ta nejschopnější žena, která si to umí zařídit i doma, narazí na zavřené dveře pánského klubu...Ona sama je rozrazit vlastně nemůže, potřebuje spojence - jiné ženy nebo moderní muže. Potřebuje Evropský parlament více žen? Jsou kvóty správným řešením? V EP bylo mezi poslanci - podle serveru EP - 31% žen. Není to ani málo ani dost. Obecně řečeno, nejsem zastáncem kvót. Ale jsou země a jsou chvíle, kdy by mohly pomoci odstartovat nějaký proces. U nás je některé strany mají - a jiné už je nepotřebují: třeba EDS nikdy o žádných kvótách neuvažovala.... Na kandidátce EDS do Evropského parlamentu je na předních místech více žen než mužů, je to nový trend, který chcete nastavit v České republice a potažmo v celé Evropské unii? Ne, volební tým sestával z pěti lidí, tak to prostě nemohlo být fifty-fifty. Ale hlavně, při sestavování kandidátky se hledali kvalitní lidé, ty ženy tam padaly prostě přirozeně. Možná proto, že leaderem je také žena. Jaké změny Evropský parlament potřebuje z pohledu ženy? Je Evropský parlament příliš mužskou záležitostí, proč tomu tak je? Nevím, nemám ještě vlastní zkušenost. Čím chce žena Jana Ryšlinková přispět do evropské politiky? Myslíte, na co bych jako muž nemyslela? To nevím, neumím si to představit, být mužem! Jako politik, bez ohledu na své ženství, chci přispět k rozumnému tempu evropského sjednocování, nechci zadlužit budoucí generace, a jsem moc ráda, že v řadách EDS máme muže i ženy, kteří mají na mysli naši bezpečnost, rozumějí tomu a umějí se prosadit. Já sama bych se pak ráda starala o vědu (alespoň některé velké vědecké projekty by naší zemi velmi slušely) a o kulturu (můžeme se stát evropským centrem kultury). A v nemenší míře bych chtěla pečovat o komunikaci mezi Prahou a Bruselem. Lidé už dávno otevřeli okna i dveře do Evropy, jenom naši politici činí dojem, že svět končí za jejich volebním okrskem.... Jak budete zvládat evropský jazykový rébus? S jazyky problém nemám, hovořím dobře několik evropskými jazyky. Jaké je Vaše oblíbené evropské město? Kterou z evropských kuchyní preferujete? A které ze zažitých evropských stereotypů dle Vašeho názoru je nejvíce trefné? Mým oblíbeným evropským městem je Praha - kdyby nebylo, už dávno bych žila jinde. Ale s jídlem je to jinak. Byla jsem částečně vychovaná ve Francii, a francouzská kuchyně mi učarovala, hlavně étos, který s ní mají Francouzi spojený. Už i v Praze se dá najít výborné restaurace (třeba le Cornichon). Pak jsem ale poznala mnoho dalších, a vybrala bych si i jinde - ale čím blíž ke středozemí, tím líp....Pravda, babiččiny ovocné knedlíky, kulajda a český chléb mohou klidně zůstat kde jsou, stejně je mám ráda. A chtěla bych, aby zase znovu bylo trefné: „Co Čech, to muzikant“ . Jak byste třemi slovy charakterizovala Čechy v Evropské unii? Politicky (po pádu vlády) : nezodpovědní, do sebe zahledění frajeři. Čistě lidsky (uf, to je hned lepší pocit): tvořiví, vzdělaní, ale taky trochu vyčůraní Švejkové. Děkujeme za rozhovor