Z pohledu nakupujícího zákazníka však stále zůstává hlavní především chuť a cena. Velká změna se udála ve stravování dětí a mladých lidí; za posledních patnáct let se rapidně zvýšila konzumace limonád, sladkostí všeho druhu a nově i jídel z provozoven rychlých občerstvení. Výsledkem jsou obézní děti a mládež a samozřejmě i problémy s chrupem. Češi jsou však údajně ochotní své stravovací návyky postupně měnit.

Například mladí lidé zhruba kolem pětadvaceti let (zejména vysokoškoláci) se podle vyjádření expertů na zdravou výživu snaží žít zdravěji a pravidelně sportovat. Také u dospělých se výrazně zvýšila spotřeba drůbežího masa na úkor vepřového a výrazně klesla i spotřeba másla. Mezi mladou generací se stále více rozšiřují takové stravovací trendy, jakými jsou například vegetariánství, vitariánství, makrobiotika a další. Žádná kvalitnější restaurace už si proto nedovolí nabízet svým zákazníkům pouze tradiční masitá jídla. Zdá se tedy, že Češi nejen že už nechtějí nosit nálepku „nejtlustších Evropanů“, ale zároveň konečně začínají myslet i na své zdraví.

Asi není třeba připomínat, že už jen málokterá žena je dnes ochotná po návratu z práce vařit takovým způsobem, jakým připravovaly jídlo ženy ještě v šedesátých a sedmdesátých letech. Rozhodně je však důležité poznamenat, že i ti, kdo se s tradiční českou kuchyní odmítají rozloučit, mohou jíst zdravě. Například švestkové knedlíky, běžně vyráběné z kynutého těsta, lze udělat i z těsta bramborového nebo tvarohového. Jde nejen o zdravější, ale i snazší pokrm. Také vrchovaté talíře by se měly stát v rámci zdravého stravování minulostí, měli bychom naopak směřovat k co nejmenším porcím s co největší různorodostí.

Na závěr připojujeme ještě stručnou charakteristiku některých stravovacích trendů:

Vegetariánství: stravování, při kterém konzument vynechává ve svém jídelníčku veškeré maso.

Semivegetariánství: stejný způsob stravování jako vegetariánství, pouze s tím rozdílem, že jídelníček může obsahovat rovněž mléko, ryby a případně i kuřecí maso.

Veganství: radikálnější forma vegetariánství, při které se nekonzumují žádné živočišné ani mléčné výrobky (sýry, mléko) a vejce. Chybějící bílkoviny nahrazují vegani rostlinnými produkty, například sójou.

Lakto-ovo-vegetariánství: strava složená pouze z potravin rostlinného původu, mléka, mléčných výrobků a vajec. Existují i podskupiny jako lakto- (mléko ano, vejce ne), ovo- (vejce ano, mléko a mléčné výrobky nikoliv), pesco- (ryby) a pulo-vegetariánství (kuřecí maso).

Fruktariánství: konzumace „darů přírody“, respektive tepelně neupravená strava. Jídelníček je poměrně chudý, skládá se pouze z ovoce a ořechů. Radikální fruktariáni jedí výhradně plody získané bez zásahu člověka (pouze ovoce a ořechy, které samy spadly ze stromů).

Makrobiotika: tato původem japonská stravovací filozofie je založena na vyvažování dvou protikladných energií: jin a jang. Každá potravina má určitou energetickou hodnotu; cílem je kombinovat potraviny v té správné každodenní rovnováze. Základem stravy jsou obiloviny, zelenina a rýže, v minimálním množství také ryby a mořské plody.

Vitariánství: způsob stravování podobný veganství; strava nesmí být jakkoliv tepelně upravená ani pasterizovaná nebo sterilovaná. Skládá se především ze semen, ovoce a zeleniny a divoce rostoucích bylin. Vitariáni proto používají manuální odšťavňovače, s jejichž pomocí z listů, trávy, bylinek, ovoce a zeleniny vyrábějí čistou šťávu plnou chlorofylu