Kardiostimulátor může pomoci i vašemu psovi
10. 10. 2010 – 8:54 | Zdraví | red |Diskuze:
Kardiostimulátory, které se již mnoho let operačně zavádějí lidem pro povzbuzení činnosti srdce, začínají být také běžnou léčbou psů. V USA je jich voperováno až 500 ročně. Informovala o tom dnes agentura AP.
První operaci tohoto druhu provedl na psu v polovině 80. let profesor kardiovaskulární medicíny David Sisson z Oregonské státní univerzity. Považuje to za splátku dluhu, který lidé vůči psům mají z doby testování této technologie. S jejím vývojem se začalo ve 40. letech a psi tehdy byli hlavními pokusnými zvířaty.
Do klubu vyvolených, jimž se dostalo možnosti "opravit" činnost srdce, patří i labrador Grommit z Indiany. Stimulátor dostal v roce 2006, když veterinář zjistil výpadky srdeční činnosti, jež ohrožovaly Grommitův život. Jeho majitelka Molly Hareová se tehdy moc nerozmýšlela, i když zákrok stál 2000 dolarů (35.000 korun). Svěřila Grommita doktorovi Henrymu Greenovi z Purdueovy univerzity. "Měla jsem na výběr přijít jednou domů a najít ho mrtvého na zemi, nebo zvolit stimulátor a dopřát mu dlouhý a zdravý život. Rozhodla jsem se pro to druhé," říká Hareová.
Operace trvá dvě hodiny a pacienti jsou většinou po jednom nebo dvou dnech propuštěni domů. Pak musí majitelé zajistit, aby byl pejsek asi měsíc v klidu, aby se dráty zavedené do srdce dobře vyhojily a nezměnily pozici. V případě třicetikilového Grommita to znamenalo snášet ho po schodech k venčení.
Majitelé čtyřnohých pacientů jsou vděční
Grommit dokáže ležet klidně na stole, když ho Green a tři studenti veterinární kardiologie vyšetřují a zjišťují, že přístroj funguje výborně i po čtyřech letech. Green svůj první implantát voperoval psímu pacientovi před deseti lety a teď tuto operaci provádí tak dvacetkrát do roka. Zásuvka jeho pracovního stolu přetéká pohlednicemi a pozdravy vděčných majitelů pacientů.
Podle Sissona byl první kardiostimulátor psovi voperován v roce 1968. Zákroků přibývalo jen pomalu, protože stimulátorů nebylo dost na to, aby se mohly využívat i pro psy, a byly také drahé. Vše se urychlilo v 80. letech. Tehdy začaly pohřební ústavy veterinářům poskytovat kardiostimulátory odebrané zesnulým.
Situaci ale zkomplikovalo šíření nákazy virem HIV a obava z nákazy z použitých stimulátorů. Dnes je většina z těch využívaných ve veterinárních ordinacích nová. Jsou to nejčastěji dary výrobců, kteří se takto zbavují stimulátorů se slabšími bateriemi. Kardiostimulátory, jejichž ceny se pohybují za normálních okolností od 5000 do 10.000 dolarů, shromažďuje Sissonem založená nezisková organizace CanPacers. Veterinářům je prodává za 500 dolarů a výtěžek z toho jde na výzkum veterinární kardiologie.