nemoc

Nejdřív si myslíte, že je to roztomilé. Kočka se k vám tiskne víc než obvykle, lehá si na hruď, břicho nebo krk, přede a nechce odejít. Jenže dny plynou a ona pořád nikam nejde. A pak vás napadne otázka, kterou si potichu kladou tisíce lidí po celém světě: může kočka poznat, že jsme vážně nemocní?

Nemoc si na ní vybírá krutou daň. Markéta Konvičková se v posledních letech mění – někdy nenápadně, jindy výrazněji. A právě tyto proměny vyvolávají otázky i spekulace. Nejde ale o únavu, stres ani estetické zásahy. Důvod je mnohem vážnější a dlouhodobý.

Směje se. Pracuje. Oslavila padesátiny. A přitom velmi dobře ví, že statistiky jsou proti ní. Laďka Něrgešová poprvé bez obalu promluvila o prognóze, kterou si od lékařů vyslechla po operaci nádoru na mozku. Čas, který jí zbývá, se podle tabulek nepočítá na roky. Ona se ale odmítá řídit procenty. Protože má ještě jedno přání – být tu dál pro své děti.

Phil Collins byl pro mnoho lidí hlasem jedné éry. Hlasem, který zněl v rádiích, na kazetách v autech, na rodinných oslavách i v tichých chvílích, kdy člověk potřeboval jen něco, co ho uklidní. Jenže dnes je realita hudební legendy úplně jiná než svět reflektorů.

Na první pohled to byl příběh, který dojímá. Křehká dívka na invalidním vozíku, s hadičkou na krmení, bez vlasů, odkázaná na péči obětavé matky. Lidé jim posílali peníze, charitativní organizace jim stavěly dům, lékaři operovali, aniž by pochybovali. Jenže realita byla úplně jiná. A o to děsivější.

Nemoc má zvláštní schopnost vracet nás k jednoduchosti. Ležíte doma, bolí vás hlava, pálí v krku a všechno, co chcete, je cítit se aspoň trochu líp. V tu chvíli často saháme po jídle, které známe a které nám má dodat pocit útěchy. Něco sladkého. Něco výrazného. Něco, co nám na chvíli zvedne náladu.

Káva má už roky pověst malého provinění. Něčeho, co si dopřejeme s výčitkami – ideálně „jen jeden šálek“ a nejlépe dopoledne. Jenže podle některých lékařů je tenhle pohled zastaralý. A možná i zbytečně přísný.

Dokázali v nás zanechat stopu silnější, než si sami možná dokázali představit. Jejich hudba, filmy i slova přetrvaly dekády, přesto to, co se dělo v jejich hlavách, zůstalo skryto za úsměvem, světly reflektorů a dokonalým obrazem, který po nich svět chtěl.