děti

Mnoho rodičů se ptá: mají děti doma pomáhat? A jak moc je to vlastně potřeba? Moderní vývojová psychologie (i konkrétní studie) potvrzují, že zapojení dětí do domácích úkolů není jen praktické, ale rozvíjí kognitivní schopnosti, sebedůvěru i smysl pro zodpovědnost.

Přestali jsme děti vychovávat a začali je uspokojovat. V době, kdy se očekává, že dítě dostane všechno dřív, než si o to řekne, přichází otázka: Opravdu to pomáhá? Zní to jako důkaz lásky, zajistit potomkovi zázemí, aby jednou nemusel „řešit bydlení“. Ale co když tím dítěti spíše bereme, než dáváme?

Člověk by si myslel, že ve zralejším věku už se nenecháme snadno nachytat na očividné triky. Petra je důkazem, že opak může být pravdou, protože lidská vynalézavost nezná věkovou hranici.

Celý život o nás pečovali s láskou, ale často i s přísností a pevnými pravidly. Jenže ve chvíli, kdy jim svěříme jejich první vnouče, jako bychom je nepoznávali. Z mámy je najednou cukrová víla, z táty kouzelný dědeček. Co se změnilo a proč to některé dospělé děti tak trochu štve?

Léto se blíží velkou rychlostí a s ním i každoroční otázka, jak zařídit, aby prázdniny nebyly jen o koukání do mobilu nebo nudném vysedávání doma? Možností je spousta, ale jedna z těch, které mají opravdu smysl, je příměstský tábor s plaváním.

Měly by mateřské školy mít za povinnost přijímat děti již od dvou let? Složitá otázka, která by si zasloužila seriózní diskuzi podloženou tvrdými daty a aktuálními odbornými výzkumy. Přesto nejnovější společenskou bouři kolem školek a malých dětí ovládly hlavně křik a emoce odpůrců postavené na osobních domněnkách, pocitech a zašlé představě o tom, jak má svět a rodina fungovat.

U televize děti tráví dvakrát víc času než sportem, až třikrát víc času než pohyb školákům zaberou počítače a počítačové hry. Ukázala to průzkum Asociace amatérských sportů ČR mezi 2188 žáky základních škol a nižších gymnázií. V dotazníku ohledně trávení vánočních prázdnin se ke sportu přihlásilo 28 procent dětí. 

"Potřeboval ještě jeden rok, aby si mohl hrát a ještě trochu vyspět!" Stejně jako Cathrin Wesenbergová u svého syna Oleho se mnoho německých rodičů snaží oddálit nástup svého dítěte do školy. Ole měl nastoupit, když mu ještě nebylo šest let. "Nebyl tak docela schopen plnit školní povinnosti, snadno se rozrušil a některé věci mu ještě nešly. Potřeboval ještě trochu času," říká jeho maminka.