děti

Proč děti odkládají spánek na poslední chvíli? Jednou se bojí příšer, jindy odmítají ztratit kontrolu nad tím, co se děje, když zavřou oči. Spánek je pro ně mnohem víc než jen odpočinek, je to malá zkouška důvěry a samostatnosti.

Když dětský pokoj přetéká hračkami, ale dítě přesto volá maminku, nejde o nudu. Touží po blízkosti a jistotě. Psychologové vysvětlují, jak dítě krok za krokem podpořit, aby dokázalo objevovat kouzlo samostatné hry.

Společné spaní bývá romantizováno jako důkaz lásky. Pravda je ale složitější. Psychologie ukazuje, že přespávání větších dětí v rodičovské posteli může vést k závislosti, vyhýbání se intimitě i k potížím v jeho vztazích v dospělosti.

První školní den nebývá jen o nové aktovce a nových pastelkách. Je to okamžik, kdy se dětský svět proměňuje z bezpečného přístavu domova vstupuje do prostoru pravidel, povinností a očekávání. Není divu, že adaptace na tak velkou změnu může trvat i několik týdnů. Vzpomeňte si na sebe: jaké to bylo usednout poprvé do lavice, rozhlížet se po třídě a zkoumat tváře spolužáků i učitelky? Mnozí dospělí přiznávají, že si připadali jako v úplně jiném vesmíru.

Zase ho nachytáte, jak má prstík tam, kde by být neměl  a ještě ten výraz, jako by šlo o neškodnou zábavu! Šťourání v nose je zkrátka oblíbená "kratochvíle“ mnoha dětí. A přiznejme si, že někteří dospělí na tom nejsou o moc lépe. Proč to děti dělají tak rády a jak z toho neudělat zlozvyk, který přetrvá až do dospělosti?

Na první pohled je milý, pozorný, rozumí vašemu dítěti lépe než kdokoli jiný. Sype komplimenty, je k dispozici kdykoli a často vám připadá jako výjimečný člověk. Jenže za laskavými slovy a ochotou se může skrývat manipulace, jejímž cílem je jedno jediné: připravit dítě na zneužití.

Mnoho rodičů se ptá: mají děti doma pomáhat? A jak moc je to vlastně potřeba? Moderní vývojová psychologie (i konkrétní studie) potvrzují, že zapojení dětí do domácích úkolů není jen praktické, ale rozvíjí kognitivní schopnosti, sebedůvěru i smysl pro zodpovědnost.

Přestali jsme děti vychovávat a začali je uspokojovat. V době, kdy se očekává, že dítě dostane všechno dřív, než si o to řekne, přichází otázka: Opravdu to pomáhá? Zní to jako důkaz lásky, zajistit potomkovi zázemí, aby jednou nemusel „řešit bydlení“. Ale co když tím dítěti spíše bereme, než dáváme?