Povrchová vrstva kůže (epidermis) se skládá z buněk a mezibuněčných prostor. Buňky se množí v nejspodnější (bazální) části epidermis a postupně jsou vytlačovány dalšími generacemi nových buněk k povrchu. Cestou se oplošťují, ztrácejí buněčné jádro, odumírají a na samotném povrchu se olupují. Tomuto procesu se říká keratinizace (rohovění). Při putování do povrchových vrstev epidermis vylučují buňky do mezibuněčných prostorů látky (především lipidy), které utvoří „tmel“ či „těsnění“ mezi buňkami. Tyto tukové látky jsou velice důmyslně uspořádány do celého systému, který zajišťuje, že z kůže neuniká mnoho vody a naopak škodliviny nepronikají dovnitř těla. Tomuto systému, který brání vnitřní prostředí těla, říkáme kožní bariéra. Obnova epidermis trvá asi 30 dní, kožní bariéra se regeneruje neustále.

Kožní bariéra
Je tvořena odumřelými buňkami epidermis, které spojuje systém speciálně uspořádaných tukových látek. Tato lipidová složka je rozpustná ve vodě. Tvoří ji – ceramidy (50 %), cholesterol (25 %), mastné kyseliny (10 %) a několik dalších složek. Do epidermis se nedostávají z krve, v epidermis nejsou cévy. Tyto lipidy jsou buněčného původu. Jsou aktivně vylučovány buňkami epidermis, vně buněk se metabolizují a stávají se nedílnou součástí kožní bariéry, tvoří jakýsi „tmel“ mezi buněčnými elementy.
Úkolem kožní bariéry je chránit kůži a celý organizmus před vysušováním a průnikem škodlivin z okolí.

Kožní bariéra u AD
V důsledku genetických odchylek se v kůži nemocných AD tvoří méně lipidů, především ceramidů, což se projeví defekty v kožní bariéře, která u AD vypadá jako „popraskaná půda plnou děr“, jimiž uniká voda (proto je kůže atopiků suchá) a naopak, škodliviny a alergeny mají usnadněn průnik dovnitř.

Defektní kožní bariéra umožňuje vysoušení a dráždění kůže, vede i k rozvoji zánětu. Kůže je pak suchá až šupinatá, náchylná k poškození, „křehká“. Objevuje se svědění, které nutí ke škrábání a zhoršování stavu.

Vlivy z prostředí
Některé vlivy z prostředí napomáhají rozvoji AD (u disponovaných jedinců).
• Děti narozené v rodinách s vyšším socioekonomickým postavením mají častěji AD než děti „z chudých rodin“.
• Děti z početnějších rodin mají AD méně často. Tato skutečnost se vysvětluje tím, že kontakt s infekcemi sourozenců vede k navození imunotolerance.
• Děti žijící v oblastech se znečištěným ovzduším mají častěji AD. K dalším rizikovým okolnostem patří vnitřní plynové vytápění, bydliště v blízkosti silnic s rušnou dopravou, expozice tabákovému kouři a mytí v tvrdé vodě.
Jakým mechanismem tyto vlivy z prostředí navozují AD, zatím není známo. Je však pravděpodobné, že působí již před narozením dítěte.