Alergická reakce vzniká u vrozeně disponovaných jedinců jako nepřiměřená reakce na některé běžné látky z prostředí. Patří mezi ně prach, peří, pyly, roztoče, zvířecí alergeny, plísně, ale také některé potraviny – ořechy, ryby, sýr, ovoce. Někdy je alergie zkřížená, klasickým příkladem je alergie na pyl břízy se současnou reakcí na jablka či kořenovou zeleninu.

Dispozice k alergii se dědí. Projevy alergie mohou být různé podle postižených orgánů. Alergický zánět v kůži se projevuje jako nepříjemně svědící alergický (atopický) ekzém, alergická reakce v nosní sliznici působí projevy alergické rýmy, postižení oční spojivky se projeví alergickým zánětem spojivek. Jsou-li alergickým zánětem postiženy průdušky, jde o průduškové astma.

U alergického jedince se často vyskytuje více příznaků najednou, někdy na sebe projevy alergie navazují. Je známé zvýšené riziko rozvoje astmatu u dětí s alergickým ekzémem, kdy až dvě třetiny dětí s kojeneckým alergickým ekzémem jsou ohroženy vznikem astmatu. Nejzávažnějším rizikovým faktorem pro vznik astmatu zůstává alergická rýma. Asi u 50 % dospělých pacientů s astmatem se nepodaří alergii prokázat.

Projevy onemocnění
Astma se projevuje ztíženým dýcháním, někdy až výraznou dušností, jindy ale třeba jen suchým kašlem. Těžké zhoršení astmatu označujeme jako astmatický záchvat, při kterém může dojít ke stažení průdušek, nemocný se cítí jako ve svěráku, nemůže „popadnout dech“. Dýchání nemocnému ztěžuje stah svaloviny ve stěně průdušek spolu s otokem sliznice dýchacích cest. Pocit dechové tísně, tj. dušnost, lze přirovnat k dýchání tenkým brčkem nebo k tonutí.

Potíže se často stupňují v noci a brzy ráno. Kašel či dechové potíže se zpravidla objevují po relativně malé námaze. Při poslechu hrudníku jsou často slyšitelné pískoty či vrzoty, ale ani normální poslechový nález na hrudníku astma nevylučuje. Suchý kašel může být jediným příznakem, vedoucím však mnohdy až k astmatickému záchvatu. Na fyzický stav astmatika má rovněž velký vliv jeho psychická pohoda nebo nepohoda.

Cíl léčby astmatu
Cílem péče o astma je uvedení a udržení klinických projevů pod kontrolou po dlouhá období. Je-li astma pod kontrolou, mohou pacienti zabránit rozvoji většiny záchvatů, vyhnout se nepříjemným příznakům přes den i v noci a udržet plnou tělesnou aktivitu. Alergickou rýmu a především průduškové astma bývá nutné léčit preventivními léky, které působí protizánětlivě a které se především aplikují pravidelně ve formě aerosolu či jemného prášku vdechnutím přímo na místo určení, tj. do průdušek.

Trvalá léčba protizánětlivými léky, z nichž neúčinnější jsou inhalačně podávané kortikosteroidy, je indikována od 2. stupně astmatu, tj. od lehkého perzistujícího astmatu. Inhalační kortikosteroidy jsou v současné době protizánětlivým lékem první volby. U astmatu se navíc používají i léky na rozšíření průdušek, které by se ale měly používat jen při potížích. Nejsou určeny k pravidelnému podávání. Při častých dechových obtížích je nutné včas zvýšit léčbu preventivní.

Moderní preventivní léčba je schopna astma velmi dobře léčit a jeho aktivitu ztlumit natolik, že většina nemocných nemusí být nijak omezována v běžných životních aktivitách, včetně sportu. Astmatik si však musí být vědom, že preventivní léky musí užívat i v období, kdy nemá žádné potíže. Nezbytná je proto spolupráce alergika a astmatika v léčebném programu, pochopení jeho rodiny, jeho výchova a informovanost o tom, co jsou alergie a astma, co je jejich podstatou. Pacienti musí pochopit, že je účelné léčit nemoc nejen dlouhodobou léčbou léky, ale že je třeba také přijmout určitá opatření ve způsobu života. Při pochopení těchto zásad lze dosáhnout toho, aby astmatik žil plnohodnotný život bez příznaků astmatu. V současné době je k dispozici řada účinných moderních léků, které dokážou astmatický zánět v průduškové sliznici tlumit a zabránit vzniku nevratných změn průduškové stěny. Podmínkou úspěšné léčby je včasné rozpoznání astmatu v jeho počínajících příznacích, které jsou často netypické nebo skryté. Nepoznané a neléčené astma je rizikem pro trvalé změny ve funkci plic.

Odborná spolupráce:
Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.
Dětská pneumologie, Pediatrická klinika Fakultní nemocnice Motol
ředitel ČIPA
Prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.
Dětské oddělení FN Bulovka, Praha
člen kolegia ředitele ČIPA