Ženy jsou oblíbenější šéfové než jejich mužské protějšky. Manažerek, se kterými jsou jejich zaměstnanci velmi spokojeni, jsou v tuzemsku téměř dvě třetiny. U mužů je to o desetinu méně. Vyplývá to z internetového průzkumu, který uspořádal vydavatel stravenek Ticket Restaurant, společnost Accor Services.

Podle psycholožky a specialistky na marketingový průzkum Pavly Řehákové může větší obliba ženských šéfů souviset s jejich vyšší empatií, která se projevuje i na pracovišti. „Ženy často snáze kooperují. To mohou členové pracovního týmu vnímat jako podporu, v krajních případech i jako ochranu. Pro některé lidi takový styl řízení nabízí pocit stability a prožívání jisté míry spokojenosti,“ uvedla Řeháková.

Rozsáhlého internetového průzkumu se v měsíci únoru účastnilo téměř 4,5 tisíce respondentů z celé ČR. Lidé odpovídali celkem na deset dotazů a na konci testu se pak dozvěděli, jaký je jejich nadřízený typ. Nejvíce – téměř 57 procent vedoucích – se zařadilo do kategorie „Ideální šéf, Ideální šéfová“. 

„Samozřejmě to neznamená, že by to byli vedoucí pracovníci bez jakýchkoliv chyb. Do této skupiny byli zařazeni ti, u kterých převažovali odpovědi vyjadřující ideální vlastnosti a schopnosti. Přesto jsme byli výsledkem a kladným hodnocením šéfů příjemně překvapeni,“ uvedla Daniela Pedret, marketingová ředitelka společnosti Accor Services. 

Výraznější rozdíly mezi muži a ženami přitom nebyly jen v kategorii ideálních šéfů. Zatímco ideálu se podle zaměstnanců blíží o něco více žen, u dalších dvou nejčastějších typologií mají mírně navrch muži.   Čtvrtina mužských šéfů spadá do kategorie „chytrák“. To jsou šéfové, u kterých je na prvním místě jejich kariéra. Kromě negativních charakteristik ale mají i ty pozitivní. Aby sami uspěli, potřebují v týmu výkonné pracovníky a svým oblíbencům dokáží vytvořit dobré podmínky. Žen „chytraček“ je pouze pětina.

 O něco více než desetina je pak tvrdých šéfů – „diktátorů“ a „diktátorek“ a i zde jsou rozdíly mezi oběma pohlavími. Mužů je v této kategorii o poznání více.  „Muži ve vedoucích pozicích pracují jinak s potřebou sebeprosazení a soutěživostí. Někdy nemusí být přijímána jejich přímočarost či důkladnost, ochota k razantnějším změnám. Muži oproti ženám o něco raději riskují a riskování opět nemusí jít ruku v ruce s hodnotami kolegů,“ komentovala výsledek psycholožka Řeháková.

Nejméně (v mužské i ženské kategorii) je v tuzemsku „ustrašenců“ – tedy takových šéfů, kteří se bojí udělat jakékoli rozhodnutí a kteří se hojně vyskytovali v dobách komunismu.