Soudní dvůr Evropské unie, jak se nově jmenuje podle lisabonské smlouvy dřívější Evropský soudní dvůr, rozhodoval ve sporu, který iniciovala Británie. Tam úřady v Anglii a Walesu zavedly kvůli snížení veřejných výdajů program pobídek pro lékaře, kteří předepisovali levnější přípravky stejné terapeutické třídy.

Problém byl ale v tom, že jedna z unijních norem zakazuje určité formy propagace ve farmaceutickém průmyslu. Britský soud se tak obrátil na unijní justici, aby posoudila, zda se to vztahuje i na úřady.

Podle evropského soudu se zákaz obsažený ve směrnici týká především propagačních aktivit farmaceutického průmyslu a má za cíl zabránit propagačním akcím, které by mohly u lékařů vzbudit ekonomický zájem na předepisování léčivých přípravků.

"Tento zákaz se naopak nevztahuje na vnitrostátní orgány ochrany veřejného zdraví, které jsou samy odpovědné za uplatňování směrnice a za stanovení priorit politiky veřejného zdraví, zejména za racionalizaci veřejných výdajů přidělených na tuto politiku," uvedl soud EU.

Úřady ale podle soudu sídlícího v Lucemburku musí ověřit, jestli pobídky nejsou diskriminační. Musí také zveřejnit terapeutická hodnocení programu.