Svérázný český cyklista módu neřeší

- Ženy autor: red

Český cyklista je konzervativní, nemá rád výrazné barvy a spíš než na silnici vyrazí na kole do přírody. V poslední době se naučil vybírat si z množství funkčních materiálů, oblečen chce být spíš nenápadně a v hospodě, při onom pravidelném konci projížďky, nechce být svým vzezřením pro smích. V porovnání s ostatní Evropou se tak stává svérázným představitelem cyklistické komunity.

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

Málokterý sport se v našich končinách těší takové oblibě jako právě cyklistika. Je levná, rychlá a povětšinou příjemná. Některé kraje a města jsou protkána hustou sítí cyklostezek. Třeba v takových Pardubicích, označovaných někdy jako "český Vietnam", se jezdí na kole téměř celoročně. Oslovení odborníci tvrdí, že typický český cyklista je usedlý a konzervativní, neřeší módu a jde mu hlavně o praktičnost a kombinovatelnost svršků. Na rozdíl od lyžování se móda cyklistiky dotýká pouze okrajově. "Ať přijdete s jakoukoli novou módní barvou, nemáte šanci dostat ji do mas, tak jako se to třeba děje v zimních sportech," říká Ladislav Mertlík z firmy Rogelli, která je výhradním distributorem této nizozemské značky v Česku. "Můžete přijít s čímkoli, když to nenabídnete v barvách červená, černá a modrá, je šance na úspěch minimální," vysvětluje Mertlík. Módní barvy se na trh snaží prosazovat třeba značky Adidas nebo Briko, podle Mertlíka je ale procento těch, kteří v takovém oblečení vyjedou, zanedbatelné. "Spíš je to tak, že ze sady prodáte 1000 černých dresů, 800 modrých a 700 červených," doplnil. Pryč jsou doby, kdy cyklisté vypadali, jako když jim dres ušila babička, která miluje patchwork. Dnes trendy tíhnou k minimalismu, potisky i skládání barev jsou pryč, v kurzu jsou naopak jednobarevné dresy s plochým vyšíváním, eventuálně doplněném další barvou. Důležité jsou detaily, třeba zpracování a přístupnost kapes. Zlepšuje se informovanost o funkčních materiálech. Zákazník se prý naučil nekupovat levné dresy v obchodních domech, ale sází na kvalitu materiálů a střihovou propracovanost. Módní cyklistické dresy tvoří i několik vrstev, na kterých se střídají až tři typy materiálu. Každá část jezdcova těla totiž vyžaduje jiný materiálový mix. Zpravidla se liší propustností či elasticitou, naopak stejná je barva. Pružnější elastický materiál je třeba v oblasti pasu. V porovnání se zahraničím čeští cyklisté tíhnou hlavně k horské cyklistice neboli bikingu. Zvláště v zemích, které nemají tak náročný terén jako Česko, je v převaze silniční cyklistika, která s sebou přináší projmutější střihy. Typickým se tak stává cyklista v těsném dresu, vypracovanými lýtky a s oholenýma nohama. Takový sportovec je ale v českém prostředí spíš terčem vtipů. Podle dovozců tvoří asi deset procent českých cyklistů ti, kteří se sportu věnují intenzivně, ostatní jej provozují rekreačně. Proto také kladou důraz na univerzálnost oblečení. U nás je trend v Evropě netypický - kraťasy s odepínatelnou vložkou. Ta nese hygienickou výstelku. Kalhoty mají potenciál pro různé využití: civilní vzezření, volnost pohybu. Mertlík radí hledat stabilní značky se širokými kolekcemi. Důležité je, aby se firma v oboru už nějakou dobu pohybovala a vyznala se v materiálech. "A taky je dobré si na to oblečení sáhnout, protože na papíře vypadá všechno hezky," doporučuje. "Smysl má taky to, aby v sobě mělo oblečení antibakteriální úpravu, to je věc, která je hodně užitečná," říká Martin Klečák, majitel společnosti Axon. Na kolo je tedy dobré vyrazit v kalhotách se slušnou vložkou, dobrém dresu, rukavicích a helmě. U vložky obecně platí, že čím víc dílů ji tvoří, tím lépe se bude za jízdy přizpůsobovat. Podle Klečáka jsou dobré i kalhoty s vložkou s příměsí stříbrného vlákna. Pro případ, že zafouká, je ideální ultralehká skládací větrovka. Váha a odolnost vůči větru hrají důležitou roli. "Také prodyšný materiál ve formě síťoviny na správném místě udělá lepší službu než membrána," myslí si Mertlík. Nejdůležitější je ale správná helma. Podle Klečáka by se měla v první řadě líbit, aby ji pak majitel nevozil spíš na košíku než na hlavě. Určitě by měla být lehká, vzdušná a musí dobře sednout, proto je dobré si nechat v obchodě vysvětlit, jak ji správně upevnit. Z toho důvodu je nesmysl kupovat dětem helmu větší, "aby vydržela". Hlavní zásadou helmy je: po přežití prvního pádu zahodit a nerecyklovat! "Helmy totiž mívají tvarovou paměť, po pádu se v určitém místě naakumuluje energie a pak může kdykoli rupnout," vysvětlil Klečák.

Zdroje: ČTK