Začaly to lovkyně

Přitom v počátcích civilizace měly nejen rovnocenné postavení s muži, ale v mnoha ohledech je i předčily. Kromě obstarávání potravy sběrem plodin a obděláváním polí motykou (jejich vynález!) byly i zdatné lovkyně.

Nečekaly tedy jen někde v jeskyni pasivně na úlovek, jak se traduje, nakonec mýty o paní zvěře či bohyni lovu (což se zdaleka netýká jen Diany) jsou natolik rozšířené, že etnografové nepřipouštějí sebemenší pochyby o jejich reálném jádru.

Pokud vezmeme do úvahy všechny faktory, nezbývá než konstatovat, že i dnes mají proti mužům v mnoha ohledech převahu, dřív rozvíjejí duševní i fyzické schopnosti, vykazují nižší kvótu úmrtnosti, v předškolním věku jim lépe vyvinuté svaly na rukou umožňují snadněji a čitelněji psát.
Pokud se týče fyzické síly, je fakt, že muži dovedou zmobilizovat větší množství, ale to platí jen krátkodobě, dlouho jim nevydrží.

Ony ovšem musí mít potenciál na to, aby mohly rodit děti a navíc si dokázaly poradit s pravidelnou měsíční ztrátou krve, což není snadné. Přitom i práh bolesti mají vyšší a „mužněji“ ji snášejí. Tvrdí na úvod psycholog Mudr.Michal Florian.

Geneticky lepší?

Pokud jde o vybavenost geny, volně citujeme profesora RnDr. Stanislava Zadražila, Dr.Sc z Katedry genetiky a mikrobiologie Univerzity Karlovy:

Jediným chromozomovým rozdílem mezi muži a ženami jsou pohlavní chromozomy, které určují vývoj embrya – při sestavě XX směrem k ženě - a na počátku vývoje embrya XY, kde jeden z chromozomů je nahrazen podstatně menším Y - směrem  k muži.

U mužů se na pokyn genu Sry, určujícího pohlaví z přítomného jen v Y chromozómu, začnou diferencovat za tvorby mužských pohlavních orgánů produkujících mužské hormony. Bez vlivu tohoto genu pokračuje vývoj vaječníků. Takže, pokud vezmeme v úvahu dědičné základy či vlastnosti, nejsou na tom ženy o nic hůř než muži.

Takže podle pana profesora i zde platí spíš naopak, lze totiž s nadsázkou konstatovat, že na počátku vývoje embrya jsme všichni ženami, jelikož se zárodečné buňky ještě „nerozhodly“, zda z nich budou vaječníky nebo varlata.

Otázka, proč tedy bylo něžné pohlaví ve sportu opomíjené a poprvé se nesměle začalo prosazovat až koncem devatenáctého století, je tedy na místě.

Konec mužské nadvlády

Slovo má opět Mudr. Florian, který pracoval jako lékař u mladých volejbalistek, navíc má studium historie (nejen sportovní) jako koníčka:

Příčina je v patriarchálním vidění světa, ovlivněného bigotním křesťanským učením, které jim přisoudilo podřízenou roli, jejich posláním mělo být starat se o domácnost a rodit děti. Nic víc.

To u nich potlačovalo zejména soutěživost (nakonec i v dnešní době je životním cílem mnoha dívek dobře se vdát) což je nezbytný předpoklad všech sportovních aktivit.

Dlouho se také tvrdilo, že nejsou kvůli neshodám a vzájemné rivalitě schopny vytvořit správný „týmový duch“, tento mýtus díky kolektivním odvětvím také padl.
Pochopitelně, ne všechny ženy jsou ochotny podstoupit martýrium, které obnáší vrcholový sport, nicméně těch, co touží prolomit mužskou hegemonii a dokázat co oni, valem přibývá.

A to i přesto, že jsou jejich schopnosti mnohdy dost podceňovány. Na stránkách www.mnteverest.net je popsáno, jak Britská Komise pro Everest tvrdila, že je zcela nemožné, aby zdolaly nejvyšší horu světa.

Konfrontace ne

Až v roce 1975, kdy na vrchol vystoupily hned dvě - Japonka Junko Tabeiová a krátce po ní i sedmatřicetiletá (!) Tibeťanka Phantog, kterou od výstupu nedokázaly odradit ani těžké omrzliny prstů, uznala svůj omyl.

Někdy je sportovní výkony něžného pohlaví možná i tak trochu i vyděsili, třeba když v roce 1983 dokázala křehká dvanáctiletá dívenka Samanta Druce pokořit La Manche v čase 15,26 hod (mimochodem stejně rychle jako náš „golem“ Venclovský!).

Na adrese www.channelswimming.com, kde jsou zaznamenávány všechny události spojené s přeplavbou kanálu, se totiž se můžeme dočíst, že organizátoři ihned poté zavedli věkový limit šestnáct let pro sólové plavby!

Pokud se ovšem ženy rozhodnou vyzvat muže k přímé konfrontaci, většinou pohoří, například „tenisové sestry“ Williamsovy v roce 1998.

K „Bitvě pohlaví“ došlo na Australia Open, kde obě hladce (Serenu 6:1 a Venus 6:2) porazil sotva průměrný hráč Karsten Braasch.

Navíc podle encyklopedie Wikipedia (http://en.wikipedia.org/wiki/Karsten_Braasch) obě hrály naplno, zatím co on šel na kurt po proflámované noci a v pauze mezi gamy kouřil cigaretu!

Ženy nejen za volantem

Nicméně je fakt, že „rozpínavost“ žen ve sportu nadále pokračuje, ani tvrdé ragby už není jen „chlapská záležitost“, stejně jako vzpírání, box, hokej, skoky na lyžích, aj., pronikly i do tak výsostných vod pánů tvorstva, jakým je automobilismus.

V něm jako první uspěla už za první republiky naší Eliška Junková, která konkurovala i nejlepším závodníkům, legendární Louis Chiron o ní řekl: „dokázala jemnou rukou kouzlit volantem jako renesanční umělec.“

Když vyhrála Velkou cenu Německa na Nürnburgringu pořadatele to úplně zaskočilo a na stupních vítězů ji nechali zahrát úryvek z Prodané nevěsty - neměli totiž vůbec naši hymnu!

Mezi její následovnice patří Němka Jutta Kleinschmidtová, ta vyhrála v roce 2001 ve voze Mitsubishi slavnou Rallye Paříž-Dakar či Italka Lella Lombardiová. Ta bodovala v roce 1975 ve Formuli 1, což se nepodařilo mnohým jezdcům za dlouhá léta!

Jde ale zřejmě o výjimky. Podle výzkumu týmu lékařů university v Brisbane, kteří srovnávali dispozice obou pohlaví pro různé sporty, mají ženy právě k motorismu ze všech nejdál.

Vědecké bádání

To vysvětlují tím, že v jejich povaze není ochota riskovat za přijatelnou mez, schází jim také větší míra improvizace a mají, i když nepatrně, sníženou schopnost reagovat na nenadálé podněty.

Naopak podle autorů této odborné studie uveřejněné před časem v Medical Journal of Australia (bohužel není k dispozici na internetu) vynikají zejména v těch odvětvích, kde mohou uplatnit i kreativitu a umělecké cítění: krasobruslení, umělecká a částečně i sportovní gymnastika, synchronizované plavání, ale i skoky do vody.

Díky dobrému postřehu mají předpoklady uspět také ve stolním i klasickém tenise, vhodná je také atletika, zejména běh na střední a kratší vzdálenosti, lyžování.

Prokázalo se rovněž, že sportovní výkon nemá na ženský pohlavní hormon estrogen (endogenní i exogenní) takřka žádný vliv, výrazně zvyšuje pouze hladinu testosteronu mužům, což je jeden z faktorů, který jim dává převahu.

Dále fakt, že tam, kde dochází k vysokému tělesnému vypětí v krátké době (sprint) vykazují sportovkyně nejlepší výsledky v perimenstruálním období, ale i to, že jim začíná pravidelný měsíční cyklus o jeden (až tři) roky později.

Sport a sex

Jako důvod se uvádí nižší hmotnost a minimální množství podkožního tuku, nestává se však - až na výjimky - aby došlo k přerušení či zastavení menstruace, což je jev typický zejména u mentální anorexie, ve sportu prakticky vyloučené - podvyživené tělo není schopno zvládnout námahu. Dokončuje svou řeč Mudr. Florian a na trochu jiné téma hovoří Mudr. Radim Uzel:

K vrcholovým sportovkyním bychom jakožto muži měli pociťovat velký respekt, jejich výkony jsou totiž limitovány okolnostmi, které nás nemohou ovlivnit, v prvé řadě menstruací.

Závodění v tomto období vyžaduje neobyčejnou sílu a vůli, x chlapů s podobnými „obtížemi“ by nebylo schopno se ani postavit start, natož třeba někam běžet!

Jinak ale i rekreační sport pomáhá uvést do souladu funkce všech částí lidského těla, což se nutně promítne i do sexuálních prožitků.

Ty pak jsou daleko silnější, pravidelnou zátěží se zvyšuje navíc i ohebnost těla - zejména vhodná je v tomto ohledu gymnastika, aerobic apod. - takže lze vyzkoušet i fyzicky náročnější polohy.

Na vrcholu po třicítce

To vede ke kvalitnějšímu orgasmu, pro něj je však lepší neposilovat jen zadeček a stehna (což platí i obecně) ale především svaly v okolí pánevního dna, ty jsou pro kvalitu koitu vůbec jedny z nejdůležitějších.

Dlouho se poměrně nesmyslně tradovalo, že sportovkyně sex nejen nepotřebují, ale ani nijak nevyžadují, protože je uspokojuje touha po vítězství a úspěchu.

Jistěže musí těmito vlastnostmi oplývat, určitě to však neznamená, že nestojí o erotické vyžití. Jen pro ně není asi tou hlavní prioritou.

Je fakt, že pokud si najdou životního partnera, jde obvykle o sportovce, či trenéra, což souvisí s tím, že se pohybují ve stejném prostředí a mají podobné zájmy. Nalezli bychom ovšem i další důvody.

Třeba ten, že většina se nechce jen trpně přizpůsobovat mužům, naopak, chtějí být i v sexu aktivní a třeba mírně dominantní, což zdaleka ne každý snese.

Dobrá fyzická kondice pak přímo ovlivňuje kvalitu pohlavního styku, není proto snadné s nimi udržet krok, i to ve své ješitnosti vnímají coby pohanu.

Sexuální idoly

A musíme vzít i do úvahy, že orgastických vrcholů dosahují obvykle až po ukončení sportovních aktivit, což je obvykle kolem pětatřiceti, kdy zájem o sex už nebývá u mnoha pánů tvorstva až tak intenzivní…

Snad kromě fotbalu, kde dívky obvykle mají, stejně jako jejich kolegové, nohy do O, nenajdeme sport, který by je nějak „hyzdil“.

Jistě diskutabilní může být například vzpírání, v němž má velký objem svalové hmoty - a tím logicky i tuku - zásadní význam (což s estetického hlediska nevypadá vždy přitažlivě), ale i to má své příznivce.

Nakonec muskulaturou rovněž oplývající boxerka Laila Ali (dcera Mohameda Aliho) se pravidelně umísťuje mezi stovkou nejkrásnějších žen světa. A to, že pohled na sportem vypracovanou postavu působí na pány tvorstva pozitivně, je nesporné.

Pokud se k ní navíc přidá krásný obličej a třeba i dlouhé blonďaté vlasy, není už vůbec co řešit, z takových se pak stávají sexuální idoly.

To u některých paradoxně vede ke konci kariéry, jako u tenistky Anny Kurnikovové, která kurt vyměnila za přehlídkové molo. Nicméně patří spíš k výjimkám, většina sportovkyň končí až tehdy, když dosáhnou svého cíle. Stejně jako muži…