Domácí pedofilie

Největším strašákem (ale spíš dospělých než dětí, jsou pedofilové). Ti za ně považují úchylné jedince, toužící po pohlavním aktu s nezletilci, což neodpovídá skutečnosti. Většina totiž preferuje nekoitální aktivity, zejména líbání, mazlení, uspokojí je i pouhé dotyky v oblasti penisu, jeho tření, maximálně orální styk. V duši totiž zůstali dětmi, a jejich touhy proto nejsou čistě sexuální. Podle policistů je pohlavní zneužití oznámeno samotnou obětí jen velmi zřídka, což se týká zvlášť chlapců, kde působí ještě další faktory.

Pokud se ho dopustí homosexuál, avšak nedojde k bolestivému análnímu kontaktu, začnou totiž mnozí uvažovat, zda k tomuto druhu chování nemají dispozice, protože u toho cítí vzrušení, i ejakulaci mívají mohutnější, než když si to dělají sami.

Být masturbován či orálně uspokojován nemusí být pro každého a priori nepříjemné, zvlášť když se od nich nevyžaduje na oplátku žádná aktivita, prostě jen zavřou oči a nechají všemu volný průběh. Častým důsledkem ovšem bývá znejistění ve vztahu k opačnému pohlaví, může však nastat i opačný extrém, kdy se z nich pod vlivem „hezkého“ zážitku stanou prostituti! Sociopatické symptomy (drogy, kriminalita) se ale vyskytují i v případech znásilnění ženou, což zákony až donedávna nepřipouštěly.

Děti to chtějí taky?

Vycházelo se přitom z dnes již pofiderní fyzické převahy mužů (stačí se podívat na některé sportovkyně, třeba tenisové sestry Williamsovy) a hlavně toho, že pokud nejsou vzrušeni, či nechtějí, k erekci nedojde, což zase vyvrátil kdysi dávno Sigmund Freud. Ten naopak dokázal, že strach a erekce mají příčinnou souvislost.

Případ v Americe náhodně odhaleného pedofila nutí k zamyšlení, do jaké míry jsou dětem nepříjemné milostné aktivity, odehrávající se (z jejich strany) na bázi jisté „dobrovolnosti“. Přiznal totiž styk s šedesáti pěti dívkami ve věku od 11 do 14 let, které hladil, líbal, i orálně uspokojoval, pokud chtěly, nechal se od nich na oplátku masturbovat. Ani jedna nikomu nic neřekla, nestěžovala si, po odhalení - mnohé už byly dospělé - ho chránily tím, že vše popřely!

V této souvislosti nelze nezmínit fakt, před nímž zavíráme oči. Mnohdy jsou iniciátory zneužití právě děti, vychází pachateli všemožně vstříc a ještě ho povzbuzují! A je falometricky prokázáno, že nad fotografií předpubertální dívky s nevyvinutými genitáliemi cítí sexuální vzrušení i zcela normální muži!

Incestní hrůzy

Mnohem horší než zneužití cizím člověkem je incestní vztah a bohužel tyto případy jsou podle policejních statistik nejčastější. Většinou jde o otce a dceru a jedná se výhradně o opakované sexuální kontakty, začínající obvykle mezi jejím jedenáctým až třináctým rokem. Zde už pochopitelně dochází k pohlavnímu styku. O tom, jak může být vzhledem k  proporcím přirození nepříjemný, je zbytečné se zmiňovat. Za zmínku stojí, že u těchto pachatelů paradoxně zaznamenáváme nepřátelský postoj k sexu, často jsou dokonce nábožensky založení!

Projevují se však u nich dominantní povahové rysy, panovačnost, zcela typická je nezdrženlivost. Takové jednání trvá i dlouhá léta a ukončí je mnohdy až odchod dívky z domova. A I když dojde k odhalení a „otec“ je uvězněn, škody na psychice jsou nenapravitelné. A mnohdy je to sama oběť, kdo pociťuje výčitky svědomí, třeba že „neuváženým chováním“ rozbila rodinu! Je smutné, že rodiče varují děti před cizími lidmi a málo si všímají toho, co se děje v bezprostředním okolí. Signály jsou přitom zřetelné, odmítají například jít na návštěvy k příbuznému, kam se dřív těšily, atd.

Soudy a soudci

Psychologové poukazují i na to, že děti jsou víc ohroženi výslechy a soudním líčením, než samotným činem, zvlášť, když se obhájce, často i za použití konfrontačního stylu, pokouší zpochybnit vinu svého mandanta. Ale i kdyby ne, je to stresující záležitost, nakonec komu by bylo příjemné mluvit veřejně o intimních věcech? Svůj díl viny na následných psychických problémech mají i rodiče. Kdyby totiž nechali incident bez komentáře, nebo se tvářili, že se až tak moc nestalo, udělali by ze všeho nejlíp. Místo toho častují potomky výtkami typu: „Co si nám (!?) to provedl/a/.

Dítě se pak cítí provinile, čímž se v jeho mysli začne naplno roztáčet ďábelský mechanismus výčitek, zvlášť pokud do té doby nepovažovalo pohlavní aktivity za až tak škodlivé. Soudy pak někdy pedofilii považují za polehčující okolnost (na základě toho, že pachatel o své úchylce neví, spolehlivě funguje mechanismus popření) jindy ne a podle toho vypadají rozsudky. Sochař Opočenský, který si kupoval nezletilé dívenky, dostal osm let, princ z Kataru, činící totéž dva a půl - a navíc byl z vězení propuštěn - skautský vedoucí, co zneužil řadu chlapců, vyvázl jen s podmínkou…