Pravda o análním sexu II. díl

- Ženy autor: Jan Janula

V prvním díle jsme se věnovali hlavně historii análního sexu, který byl odnepaměti běžnou součástí milostných vztahů. Tipec mu zatrhla až katolická církev, podle níž má být pohlavní styk v podstatě nudná záležitost, konaná pouze za účelem zplození potomka. A za smrtelný hřích považovala jakoukoli polohu, s výjimkou misionářské, ironií osudu pro početí dost nevhodné. Nepřijatelná byla (a je) nejen masturbace, ale i nahota či odhalené pozadí...

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

To vedlo u celých generací k pocitům studu. Naopak v antice bylo běžné i skupinové vyměšování stolice, archeologové totiž objevili starořecké vodní záchody uspořádané tak, že v kruhu, zřejmě aby na sebe vzájemně viděli, sedělo deset, dvanáct, i víc lidí!

Trest za nevěru

Lukánios pak popisuje nadšení patriarchy Kallikratése nad sochou (!) Afrodíty takto: „Jak vyvážený pohled, obě polokoule se vkusně zaokrouhlují, sotva lze popsat, jak sladká je jamka uprostřed! A ta rozkošná stehna, která vedou k dokonale krásným nohám!"

Antické ženy často vyhledávaly tuto formu sexu i proto, že u ní zcela jistě nehrozilo nežádoucí otěhotnění. Bylo rovněž běžné, že si ho dřív než vaginální styk vyzkoušely panny, pro které představovala jakousi generálku na často bolestivou defloraci. Je však pochopitelné, že dříve či později stejně na vaginální styk přešly.

V původním znění legendy o Paridově soudu právě krásné pozadí Afrodíté rozhodlo o tom, že dal Eridino jablko právě jí, ne Athéně či Héře. Perličkou je, že odstranění ochlupení žhavými uhlíky a zavedení ředkve do konečníku bylo jedním z uznávaných trestů za manželskou nevěru!

Paroháči měli dokonce právo - a hojně ho využívali - znásilnit milence své ženy! Stejně potupný způsob využívali i vojevůdci, když na veřejném místě a před zraky tisíců lidí vykonali anální sex na poraženém nepříteli.

Otrhávání lístků

Pedikace se odvozuje z latinského pedicare - soulož se zadkem. Hodně rozšířený názor, že při ní cítí vzrušení jenom homosexuálové, je mylný, ve skutečnosti platí opak, ženský totiž reaguje ještě výrazněji erotičtěji, než mužský.

Pohled na půvabné kroucení zadečkem při chůzi vzbuzuje smyslné fantazie, a to i přesto, že je ukrytý pod sukní či kalhoty. A zřejmě by obstál lépe, i tehdy, pokud bychom ho chtěli porovnat s genitáliemi z čistě z estetického hlediska.

Další technika, s oblibou využívána u obojího pohlaví, se nazývá latinsky annilingus - Francouzi jí říkají poetičtěji - effeuille des roses /otrhávání lístků růže/. Obojí v praxi znamená lízání konečníku.

I když akt samotný může být pociťován jako znečisťující či dokonce ponižující a nenajde asi takový počet příznivců jako ostatní formy pettingu, nelze tvrdit, že by (při zachování zvýšené hygieny) musel být apriorně nepřitažlivý.

Jde vlastně o poněkud jinou formu orálního sexu. A když je řeč o anální erotice, nelze pominout její využití při triolismu, který se u nás vžil pod nepřesným názvem skupinový (grupen) sex. Proč nepřesným?

Biblické „grupáče“ a jiné úchylky

Základem je totiž pohlavní styk ve třech, ať už v sestavě dva muži a jedna žena nebo opačné. Čtvrtý je přebytečný, platí totiž matematicky nemožná rovnice, že 2 + 1 = 4. Ten, kdo je uprostřed (říká se mu také sendvič!), totiž zároveň dává, i přijímá.

I když se ho třeba účastní víc osob, tato varianta zůstává suverénně nejpoužívanější. A není žádnou „zvrácenou novinkou moderní doby“, už v biblickém Starém zákoně je důkaz, že manželství ve třech bylo (v případě neplodnosti manželky) obvyklé.

V tom případě totiž bylo jejím úkolem vybrat za sebe náhradnici a zasvětit ji do tajů sexuálních praktik a mužových oblíbených hrátek tak, že se spolu všichni vyspali - a obvykle ne, jen jednou.

Také chrámová prostituce, která zřejmě vznikla v Babylonu za vlády Chammurabiho, byla založena na principu análního sexu, i když v tomto případě šlo zároveň o jistý druh obřadu. Nelze tedy závěrem nic jiného, než konstatovat, že známé rčení: „Nic nového pod sluncem“ má stále platnost…

Tagy: sex církev vztahy