Badatelé již několik desetiletí vědí, že atraktivní jedinci obvykle dostávají vyšší platy než jejich méně pohlední vrstevníci, jsou častěji povyšováni a méně často se dostávají do vězení. A často také sbírají lepší známky na univerzitách.

Důvod tohoto „bonusu za krásu“ je však sporný. Někteří odborníci se domnívají, že jde o pouhou pozitivní diskriminaci, kterou vyučující uplatňují ve prospěch atraktivnějších studentů. Jiní naopak tvrdí, že hezcí lidé skutečně dosahují lepších výsledků při plnění určitých úkolů - možná proto, že mají větší sebevědomí.

„Pandemie nám poskytla skvělou příležitost rozklíčovat, zda je tento bonus za krásu způsoben diskriminací, nebo je výsledkem nějaké produktivní vlastnosti,“ říká autor studie Adrian Mehic z Lundské univerzity. Na základě získaných dat došel k závěru, že příčinou může být obojí.

Pro účely výzkumu vybral 307 studentů technických oborů, kteří navštěvovali univerzitu před pandemií i během ní. Krásu každého z nich pak zhodnotila porota složená z 37 členů.

Před pandemií pohlední studenti i studentky dostávali častěji lepší známky, přičemž rozdíl činil několik procentních bodů. Když se však přednášky přesunuly na internet a skončila prezenční výuka, atraktivní ženy o tuto výhodu na rozdíl od mužů náhle přišly. „Bonus za krásu“ se u nich od začátku on-line výuky snížil o 80 procent, uvádí studie.

Důvod je podle Mehice zčásti ten, že většina profesorů jsou muži. „Profesorky ale (před pandemií) také dávaly atraktivním studentkám lepší známky,“ říká s tím, že pohlední muži mají zřejmě na rozdíl od pohledných žen nějakou vlastnost, která zvyšuje jejich produktivitu. „Možná proto, že mají vyšší sebevědomí, což by mělo vést k lepším známkám bez ohledu na způsob výuky,“ uzavírá Mehic.