Müller, který 6. září oslaví padesátiny, zažil během kariéry vzestupy i pády, před pár lety dokonce ohlašoval konec hraní. Nakonec se ale na pódia i do nahrávacího studia vrátil. A jak se ukázalo třeba na loňském albu Už, ze svého muzikantského umění Richard Müller nic neztratil.

Maniodepresivní psychóza

Müllerovu dráhu, kterou zahájil v 80. letech s kapelou Banket, provázely hlavně na přelomu století nejrůznější excesy, kterými často zaujal více než svou hudbou. Prošel si drogovým obdobím, rozpadlo se mu manželství a ani vztah se zpěvačkou Ivou Bittovu nedopadl právě idylicky. Až před několika lety se přitom ukázalo, že příčinu výstřelků, mezi kterými nechybělo například svlékání na pódiu, je možné hledat také v jeho nemoci, maniodepresivní psychóze.

"Je to velmi bolestivá diagnóza a ta bolest je opravdu až fyzická. Nikomu bych ji nepřál," řekl k tomu otevřeně sám Richard Müller. "Pravidelně beru jen léky a nikterak se tím netajím. Vím, že mé přiznání k této chorobě pomáhá mnoha lidem, kteří jsou na tom stejně, ale neodvažují se svou diagnózu svému okolí přiznat," poznamenal také muzikant, který se dnes musí obejít bez alkoholu i dalších návykových látek, kterými v minulosti nepohrdl.

Chlad a odcizení

Před lety Müller dokonce uvažoval o sebevraždě, a jak přiznal, byl za tím kokain. "Tak jsem ho přestal brát. Díky tomu jsem se na něm nestihl stát závislým," vzpomínal. U života jej udržely také myšlenky na rodinu a dvě děti, na kterých Richard Müller lpí. "Od okamžiku, kdy mi manželka (nyní již exmanželka Soňa) prozradila, že je těhotná, věděl jsem, že nedopustím, abych měl se svým dítětem podobný vztah chladu a odcizení," narážel v jednom rozhovoru na složitý vztah k vlastnímu otci.

Tím byl Vlado Müller, jeden z nejuznávanějších slovenských herců. Vztah dvou velkých umělců byl totiž velmi komplikovaný. Kromě otcovy nepřístupnosti v tom sehrálo roli i to, že Vlado opustil rodinu v době synova dospívání. "Pro mě byl táta cizí člověk. Neumím si představit, že v otcovsko-synovském vztahu může být něco krutějšího, než když vám zbude takový pocit," řekl k tomu Richard Müller. "Oba jsme byli dvě stejně tvrdohlavé palice... a první krok neudělal žádný z nás," přiznal také.

Štěstí je krásná věc

A když si v polovině 90. let k sobě opět začali hledat cestu, zasáhla do toho osud a Vladova rakovina, které v červnu 1996 podlehl. "Nikdy nezapomenu na poslední setkání s otcem v nemocnici. Seděl tam člověk, který zhubnul třicet kilo, byl pokorný a ochotný poslouchat i jiné lidi. Úplně jiný člověk než ten, kterého jsem znal celý život," vzpomínal na poslední setkání Richard Müller. Složitý vztah k otci mu ale pomohl k osamostatnění a startu úspěšné hudební kariéry.

"Když od nás otec v mých osmnácti odešel, do roka jsem měl kapelu Banket a začal jsem hrát. Nevím proč, ale kdyby byl doma, tak bych si netroufl," svěřil se. Právě s Banketem dosáhl Richard Müller prvních úspěchů, dodnes se hraje jejich hit Po schodoch. Největším šlágrem roku 1989 se zase stala Müllerem nazpívaná skladba Petra Hapky a Michala Horáčka Štěstí je krásná věc v Müllerově podání. A přízeň publika zpěváka neopustila na poté, co se v roce 1992 vydal na sólovou dráhu.

Následující Müllerova alba přinesla šlágry jako Nebude to ľahké či Nočná optika. Velkou odezvu si získal i projekt Richard Müller a hosté z roku 2000, na kterém se podílela Hana Hegerová, Anna K. nebo Iva Bittová. Další desky točil zpěvák i v Americe, v roce 2006 ale - "úplně vybitý" - ohlásil konec. Sliboval tehdy zahrát již jen pár domluvených koncertů, nakonec ale změnil názor. Nejprve se vrátil na koncertní pódia, loni pak konečně natočil další desku a v současnosti chystá další album a těší se na nové koncertní turné po Slovensku i ČR.