"Na tanec uprostřed pralesa se nedá zapomenout," vzpomíná tanečník David Pérez

- Komerční sdělení autor: Inzerce

Rozhovor s tanečníkem Davidem Pérezem o začátcích s flamencem, současnosti a plánech do budoucna.

zdroj: tisková zpráva

Jak se do tvého života dostalo flamenco? 
Co si pamatuji, vždy jsem rád tancoval a opakoval to, co jsem viděl v televizi. Flamenco se stalo součástí mého života.

Kdy ses rozhodl, že se budeš živit flamencovým tancem? Bylo to jednoduché a rychlé rozhodnutí?
Nikdy jsem si tuhle otázku nekladl, začal jsem tancovat u nás v taneční škole, odkud nás volali na různé flamencové akce a oslavy. Na jedné z nich mě viděl jeden produkční a vzal mě do Chicaga, bylo mi jen 15 let. A od té doby jsem žil z tance. Tehdy jsem to ještě zkombinoval se studiem, ale přišel čas, kdy jsem cestoval tak moc, že jsem přestal studovat a věnoval se jen tanci. Jak šel čas, jako tanečník jsem se zdokonaloval, takže jsem si nikdy tuto otázku nepoložil, jestli budu nebo nebudu tanečník; všechno šlo tak nějak samo. I když ne proto bylo vše snadné. Objevovaly se překážky, které jsem překonával chutí do tance, a tak jsem se stal postupně profesionálem. A čím dál víc si uvědomoval, že žiji z tance.

Které představení nejvíce ovlivnilo tvůj život tanečníka?
Účast na festivalu Cante de las Minas v roce 2004, kde jsem získal cenu. Byl to zásadní zlom v mojí kariéře.

Se kterým z tvých učitelů flamenca jsi navázal intenzivní vztah?
Hodně jsem se naučil od Javiera Cruze, jednoho z mých prvních učitelů a Manolo Marína. Tito dva nejvíce ovlivnili způsob, jaký jsem si osvojil flamencový tanec a vlastní taneční styl.

Jako tanečník jsi procestoval skoro celý svět. Které z míst, kde jsi byl, tě nejvíce překvapilo?
Moje první cesta do Japonska byla překvapením, jezdím tam tolik let, že jsem tam jako doma. Návštěva Nairobi mě ohromila. Měl jsem možnost tančit uprostřed pralesa a na to se nedá zapomenout, je to ráj.

Jak si představuješ ideálního studenta flamenca a jaká je realita?
Studenti by měli být nadšení do tance, nejen tanec opakovat nebo napodobit svého učitele či idola. Když v sobě nemáš to nadšení, nevidíš skutečnost, pravdu, podstatu a to, co znamená flamencový tanec. Pro mě tanec není jen pohyb, ale vyjádření v každém kroku, gesto v každém flamencovém žánru a ztvárněná pravda. Ve flamencu, které dělám, a které se mi líbí. Dnes se objevují případy pohybů z ničeho, prázdné kombinace prvků, a přehlídka umění techniky a ostatních prostředků tance. A protože je to moderní, tak to tak stačí. Co se ale člověku odrazí v duši a to flamenco, které si vynutí vzkřiknutí „olé“ je esence těmito prostředky jen doplněna. Tyto prostředky doprovází nadšení pro flamenco, vědomosti o něm a osobní projev toho, co člověk cítí, když tančí.

Jakou hudbu rád posloucháš v rámci flamenca a mimo něj? 

V rámci flamenca poslouchám všechno, protože mám rád desky starých zpěváků, ze kterých se učím styly, poslouchám texty atd. A současné věci? Různé verze flamencových stylů, které jsou zasazeny do aktuálních trendů, a které přinášejí různé mixy a dobře zní.
A mimo flamenco jsem velmi lidový, co zní moderně, to poslouchám, protože zrovna to teď je.

Existuje nějaký text, který máš obzvlášť rád?
Je jich mnoho, ale jeden z nich je fandango, kde se zpívá:

“Cristal mis lágrimas voy echando en un vaso de cristal y ahora las echo en el suelo porque de tanto llorar el vaso lo tengo lleno”
("Slzami plním sklenici, slzy padají na zem, protože sklenice je přeplněna pláčem." - doslovný překlad)

Jak jsi snášel karanténu?
Jak kdy. S rodinou doma, kdy jsem pořád vymýšlel, jak zabavit dcery, v roli táty, učitele, kamaráda, atd., takže to bylo vcelku zábavné, ale také to bylo chvílemi těžké. Když jsem se občas zastavil, a to i dnes, protože nejsme úplně v normálu, popadne mě deprese, protože pro mou profesi je budoucnost velmi nejistá, příliš mnoho pravidel pro návrat, obavy a nejistota, všechna představení zrušena, nedá se létat atd. Chci říct, bez práce. I když se snažím přizpůsobit a učím on-line z domu, a to mě v této době zachraňuje a spojuje přes obrazovku s lidmi z celého světa. Přizpůsobuji se situaci a v této době plné nejistoty a strachu, jsem zjistil, že lidé z celého světa mají chuť se mnou tančit přes internet. Takže řekněme, že flamenco se mi zaktualizovalo.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Potom, co tady teď žijeme, žádné. Chci si udržet schopnost dál překonávat, co přijde a umět ze všeho vyjít jako vítěz. Měl jsem plány, projekty a práci a ze dne na den všechno padlo kvůli situaci, kterou nemůžeme dostat pod kontrolu ani vyřešit. Takže od nynějška je třeba žít okamžikem a krátkodobými plány, co život přinese; užívat si života a vychutnávat ho, protože jsem se naučil, že všechno se mění z jedné sekundy na druhou a plány, ambice a touhy jsou zničeny, aniž by se dalo něčeho dosáhnout.

Autorka: Petra Dokládalová

FCB_komplet program_z_l utý_820_312_almaCZ (1) zdroj: tisková zpráva

Tagy: inzerce

Zdroje: Inzerce