Lenka Krobotová se narodila 10. března 1977 v Plzni, do rodiny slavného divadelního režiséra a herce Miroslava Krobota. Po úspěšném absolvování DAMU se stala členkou Dejvického divadla v Praze. Hostovala i v divadle na Vinohradech, Činoherním klubu nebo v divadle ABC.  Lenka dnes patří k nejúspěšnějším hercům svojí generace.

Chůvu využívá jenom v nouzi

Jak vypadá den herečky, manželky a maminky dvou dětí? Stíháte vůbec ranní kávu?

Záleží na situaci. Když jsou kluci hodní, tak ano. Starší Šimon je však po tatínkovi - muzikantovi a občas se stane, že šťouchne mladšího Eliáše paličkou. Pořád bubnuje, aby upoutal pozornost. Vstává se podle dětí a to kolem sedmé, někdy i dřív. S manželem se střídáme. Já se pak snažím skloubit mé povinnosti tak, aby mohla být s kluky co nejvíc. A jinak se věnuji klasickým ženským „povinnostem“. Vaření, praní, nakupování.

Pomáhá Vám s chodem domácnosti manžel, mimochodem také umělec?

Václav se svou prací hodně cestuje. Někdy je to náročné a stane se, že se doma neobjeví třeba dva týdny. Co se však týče pomoci, tak ta je z jeho strany hodně velká. Je mi velkou oporou, ať už je doma nebo na cestách - a to po všech provozních stránkách. Ale mám i chůvu, která mi s dětmi občas vypomáhá, když večer někdy nemůže ani manžel ani babička a ja mám představení.

Jak se úlohy dědečka zhostil Váš otec, známy divadelní režisér, Miroslav Krobot?

Tak ten je myslím úplně nadšený. Hodně to prožívá, protože kluci jsou jeho první vnoučata. Má teď tolik práce, že musíme vychytávat díry v jeho pracovním programu. To, že na sebe narazíme v divadle, ted téměř nehrozí, a proto se celá rodina snaží setkávat aspoň v neděli u oběda.

Další dítě? Proč ne…

Šimonovi jsou tři roky, Eliášovi rok. Co tak udělat si další radost?

Pomyslná vrátka jsme ještě nezavřeli, protože máme děti moc rádi. Veškerá produkce se točí kolem nich a já si celkem neumím představit, že by to bylo naposled. Za pár let však můžu mluvit jinak. Také ale musím říct, že mi v průběhu mateřské dovolené chyběla společnost. Je pravda,že chvíle s dětmi si umím vychutnat dokonale, ale pauzu si určitě na nějaký čas dáme - aspoň doufám. Pak se uvidí.

Při dvou malých dětech se máte co obracet. Máte vůbec možnost relaxovat?

Chodím pravidelně cvičit. To je pro mě výborný relax. A na severní Moravě máme obrovskou chalupu. Začátkem divadelních prázdnin se stěhujeme tam, ideální prostředí pro děti. Takový dokonalý venkovský odpočinek.

Za co se v divadle platí, my máme zadarmo

Je pro Vás divadlo genetickou záležitostí?

Původně jsem se chtěla dát na studium jazyků, ale geny sehrály důležitější roli. Cesta na prkna nebyla přímá, místo konzervatoře jsem překvapivě studovala na gymnáziu.

Místo jazyků jste ale nakonec vystudovala DAMU a dostala se pak do Dejvického divadla, vícekrát oceněného jako divadlo roku.

Maminka s tatínkem mě nepřemlouvali, abych do toho nešla. Máma mě tiše podporovala, taťka ale nadšený nebyl. Nástup do divadla byla velká shoda okolností. Když jsem tam nastoupila do Bratrů Karamazových, tak se o Dejvickém divadle mluvilo spíš jako o zajímavé scéně. Tenhle status si drží dodnes.

Měla jste za svou hereckou kariéru zážitek, na který nezapomenete?

Milovala jsem Tři sestry. Krásná inscenace mého otce. Na to období vzpomínám nejraději a pamatuji si ho jako dnes. Potkala jsem totiž mého manžela.

Jste herečka. Přenášíte emoce ze scény také domů?

Na to by vám s radostí odpovídal můj manžel. Někdy ze mě vyletí emotivní červíček, rozčílím se nad něčím a Vašek pak kamarádům říká, aby se přišli podívat, za co se v divadle platí a jaké máme štěstí, že my to máme zadarmo. (smích)