Baletů, které by dokázaly diváka kvalitně pobavit, není mnoho, ale La Fille mal gardée o „dívce špatně střežené“ k nim bezesporu patří. 

Poprvé se u odlehčeného příběhu, u nás známého pod názvem Marná opatrnost, diváci zasmáli už koncem osmnáctého století, kdy měla ve Francii premiéru původní verze Jeana Daubervala. Tento vynikající charakterní tanečník, mim a pedagog našel v komediálním žánru zalíbení a stal se zakladatelem ballet comique. V roce 1960 jeho libreto rozvinul sir Frederick Ashton, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších britských choreografů, a umístil příběh na anglický venkov. Ashton humor miloval, rád bavil publikum, a přestože si u některých kritiků vysloužil výtky kvůli údajné povrchnosti, většina odborné i laické veřejnosti považuje jeho nápadité kreace za nejchytřejší a nejvtipnější baletní komedie všech dob.

V Marné opatrnosti se setkáváme s půvabnou vesnickou dívkou Lise, která je zamilovaná do hezkého a chytrého Colase, který ovšem neoplývá žádným jměním, a není tedy v očích Lisiny matky pro dceru vhodným partnerem. Přísná vdova Simone se ze všech sil snaží cukrování mladých milenců překazit, ale Lise je neoblomná a svou představu o vlastním životě si nakonec prosadí. Veškerá opatrnost její matky je marná…

Kromě humorných scén je pro diváky připravena velká dávka romantiky – jiskřivá zamilovanost hlavních hrdinů se zrcadlí v prosluněné hravosti dožínkových tanců a plnokrevná oslava mládí a čisté lásky je umocněna malebnými výjevy anglické krajiny.

Frederick Ashton se nechal inspirovat obrazy Johna Constabla a také svým oblíbeným Suffolkem, kde s oblibou trávil volný čas. „Každý umělec vzdává hold přírodě... Pobyt v ní mě vzrušoval, venkov byl jako sen,“ vyjádřil se nadšeně choreograf. „Je to balet kouzelný a nevinný, o ničem jiném to není,“ doplňuje ho proslulá ruská primabalerína Tamara Karsavina, která Ashtona k vytvoření Marné opatrnosti inspirovala.

Vlídnou atmosféru dotváří ručně malovaná scéna, která připomíná kreslený film. Publikum se dočká působivých sborových tanců inspirovaných folklorem, ale též výrazných sólových partů, jež jsou nadmíru obtížné. Nechybí rozverné „slepice“ s náruživým „kohoutem“ a zejména dětští diváci bezpochyby ocení přítomnost živého poníka. K jedné z nejnáročnějších, ale zároveň nejvtipnějších scén patří takzvaný dřevákový tanec, v němž své „umění“ předvádí i matka Simone. Podle staré divadelní tradice, kterou Frederick Ashton u této postavy zachoval, ztvárňují vdovu mužští tanečníci. „Když si musím rychle přezout dřeváky, mám co dělat, abych si na nohy vůbec viděl – molitanová prsa jsou objemná,“ svěřuje se jeden z interpretů Jiří Kodym. „Vycpaný máme i zadek, na hlavě paruku a na tváři tunu make-upu, takže se neuvěřitelně potím. Doufám, že až se bude hrát, nebude moc teplo!“

Horko už v září nebude, ale Marná opatrnost vás zahřeje u srdce. Přijďte do Státní opery! Domů se budete vracet s úsměvem na tváři, což je v dnešní době neocenitelné.

Program zde