1. Proč jste se rozhodla podpořit Výtvarnou soutěž ADRY?

Této organizaci věřím, znám lidi, které tam pracuji a vím, že mají svou práci rádi, přistupují k ní svědomitě a hlavně pomáhají ostatním.

2. Co Vás zaujalo na tématu „Jak si hraju aneb báječný svět hraček“?

Vybaví se mi dětství, ke kterému hračky pochopitelně neodmyslitelně patřily. Zaujalo mě na tématu to, že na první pohled je zřejmé, že má dětem co říct, že ne všechny děti na světě mají hromadu hraček jako tady a je třeba si jich vážit.

3. Jakou hračku jste měla jako dítě nejraději a které dětské hry Vás bavily?

Milovala jsem panenku Verunku, kterou mám dodnes schovanou. Hraček z dětství mám spoustu, ale s některými jsem si hrála tolik, až prostě odešly. Věřím, že v budoucnu si s nimi budou hrát moje děti, třeba i jejich děti. A co se týče mého dětství, se svým bratrem jsem si často hrála na obchod nebo na poštu. Role zákazníka a prodavače jsme si pravidelně střídali.

4. Zkoušela jste někdy vyrobit svou vlastní?

Pokud nepočítáme kaštanová zvířátka, vlastní hračku jsem nikdy nevyráběla. Akorát jsem se pokoušela na své panenky šít oblečení.

5. S jakými hračkami si podle Vás hrají nejchudší a s jakými nejbohatší děti?

Nejbohatší děti mají podle mě tolik hraček, že je paradoxně zaujme úplně obyčejná věc, kterou mají všechny děti bez rozdílů rodin, ze kterých pocházejí, ať už jsou to skládací čepice z papíru nebo právě zvířátka z kaštanů. Nejchudší děti, které jsem viděla, byly v Keni. Tam si hrály se starou pneumatikou z příkopu, za kterou běhaly a honily ji.

6. V čem je podle Vás svět hraček pro děti přínosný?

Pro jejich fantazii, představivost, utváření si vztahu k věcem.

7. Hrajete si ještě někdy?

Spoustu věcí snažím brát jako hru, ale hračky už mám jen vystaveny. Myslím, že ke hraní se vrátím až se svými dětmi.

Upozorňujeme, že všechny namalované obrázky můžete posílat na adresu:

Klikatá 90C, Praha 5, Jinonice, 158 00 DO 31.3.2011

Děkujeme, že se k nám připojíte!

Více informací o organizaci ADRA a soutěži naleznete zde.