Prosím? Co je to za hloupý citát? Říkala jsem si před čtyřmi lety. Láska a já, to bylo jako anorektička a bůček. Jednoduše - dvě neslučitelné věci. A teď? Už nikdy bez něj. PROSÍM. Už ho nikdy nechci ztratit. Takové malé shrnutí mě a mé lásky. Neboli Denisy a Jirky.

Poznali jsme se na internetu. Dost trapné, že? Jsme spolu skoro čtyři roky a moje zamilovanost mě dohání k šílenství. Jestli vás napadnou synonyma ke spojení "zamilovaný šílenec", jsem to já. A můj plán do budoucna? Maturita, najít si byt, pořídit si mimčo a pak ta moje vysněná, pohádková svatba. O té vůbec nechci mluvit, protože jak na to začnu myslet a těšit se, chovám se jak magor. Doslova. Husí kůže, motýli v břiše, a hlavně, dámy a pánové, ty nesmyslené otázky, které mi vrtají hlavou každý den. Ne, každou minutu. Kruci, pořád! Co když mě opustí? Co když si najde v Praze někoho jiného, zatímco já trčím v tom středověku na jihu Čech? Co pak? Sebevražda!

Ano, můj velký problém. Žárlivost. Když večer usne a nenapíše na dobrou noc? Bulim, píšu mu tak dvacet sms a samozřejmě nespím celou noc. A to, že je vášnivý milovník té černobílé kulaté věci a toho všeho kolem, s tím už jsem se smířila. Ano, myslím fotbal. Ale ze začátku? Peklo! Nastíním vám to. Krásný večer a jasný plán. Přijde z tréninku, umyje se, nají se a uděléme si krásný, romantický večer. Jako typická žena se začnu náležitě připravovat. Vlasy, holení a líčení. Než toto všechno dokončím, můj milovaný v trenkách, špinavou pusou od večeře a puštěnou televizí spí. Chápete to? Spí! Ale zvykla jsem si. Moje žárlivost na fotbal musí jít stranou, protože on bez něj žít nemůže. A já nemůžu žít bez NĚJ. Jednoduchá rovnice, že? Připadám si jako Pythagoras.

Je mi sice osmnáct let, ale poznala jsem člověka, se kterým jsem šťastná, je mi oporou, pomáhá mi a já ho z celého srdce miluji. Ano. Blázním z lásky, až mi někdy přijde, že můj stav se dá přirovnat blouznění. Ale až poznáte tu pravou lásku s velkým "L", přiberu vás do svého klubu bláznivých zamilovanců. Dveře jsou otevřené, jen musíte hledat. Já jdu nyní psát sms, jelikož po dobu psaní tohoto článku bych jich jindy zvládla tak šest, možná sedm.