Ale ve fantazijním světě internetových her byli oba mistry všech dobrodružství, v nichž se svištícím mečem v ruce prozkoumávali mytické světy a zabíjeli netvory. Každý večer tenhle pár, Kim Jon-čong a její jednačtyřicetiletý manžel Kim Če-pom, odcházeli z jednopokojového bytu do internetové kavárny s celonočním provozem, kde hráli často až do rána. Každý z nich ve fantazijním světě vychovával virtuální dceru, která byla krmena, oblékána a objímána - to vše několika kliknutími myši.

Ráno 24. září loňského roku se vrátili domů po další dvanáctihodinové hráčské seanci a zjistili, že jejich skutečná dcera, tříměsíční Sa-nang, což znamená v korejštině láska, zemřela na podvýživu.

V Jižní Koreji, která patří mezi země s největším rozšířením internetového připojení na světě, byla závislost na online hrách dlouho považována za teenagerskou potíž. Ale případ Kimových přitáhl pozornost k rozrůstajícímu se problému internetové závislosti mezi dospělými.

Sa-nang, která se narodila předčasně, dostávala mléko dvakrát nebo třikrát denně - před odchodem rodičů do internetové kavárny a po jejich návratu, a někdy také během dne, pokud se její otec probudil, uvedla žaloba. Dítě zemřelo s "otevřenýma očima a vystupujícími žebry", přiznal právník páru Kim Tong-Jong.

Po šesti měsících na útěku byli v březnu manželé zadrženi a obviněni ze zabití z nedbalosti. Minulý týden byli odsouzeni ke dvěma letům vězení, ale ženin trest byl zatím odložen, protože je znovu těhotná - v sedmém měsíci. "Je mi líto, že jsem svému dítěti byla tak špatnou matkou," řekla s pláčem soudu.

Podle oficiálních vládních údajů v Jižní Koreji neustále klesá počet dospívajících se symptomy internetové závislosti, a to částečně i díky vládním poradenským programům. V roce 2007 jich byly více než tři miliony, v loňském roce už jen zhruba 938.000.

Ale počet závislých lidí, kteří překročili dvacátý či třicátý rok věku neustále roste a vloni už jich bylo 975.000. Mnozí z těchto dospělých vyrostli s online počítačovými hrami a nyní se k nim utíkají, když jsou nezaměstnaní nebo se cítí cize v okolní společnosti, říká psychiatr Ha Če-hjon.

Tento vývoj a nedávná řada případů, jako je ten Kimových, přiměly vládu oznámit plány na otevření rehabilitačních středisek pro závislé dospělé a rozšířit poradenství pro studenty a nezaměstnané, tedy skupiny, které jsou z hlediska závislosti na hrách považovány za nejzranitelnější. "Na rozdíl od teenagerů tihle dospělí nemají rodiče, kteří by je mohli odvléct k poradci," říká Ha, který kvůli závislosti na online hrách léčí měsíčně v průměru čtyři dospělé. Před dvěma lety to byl jeden měsíčně.

Více než 90 procent jihokorejských domácností je vybaveno připojením k vysokorychlostnímu internetu. Téměř na každém rohu je internetová kavárna s počítači dostupnými za poplatek. V těchhle potemnělých, čtyřiadvacet hodin denně otevřených zařízeních "se stírá hranice mezi realitou a virtuálním světem", říká psychiatr Čung Jong-čchu. A zvláště oblíbené mezi dospělými hráči jsou velké online hry, kde mají a postupně si vytvářejí a zdokonalují vlastní virtuální postavu.

V těchto hrách mohou hráči uzavírat spojenectví a vést bitvy trvající celé dny, v nichž se ve směnách střídají, aby se akce nezastavila. Čím víc času hráč tráví online, tím silnější a mocnější je jeho virtuální postava - a také hráčův status. Počítačové střety se mohou přelít i do skutečného života; bylo zaznamenáno několik případů hráčů, kteří našli a napadli protihráče za to, že zabil jejich online postavu, s níž se po celé roky ztotožňovali.

Jak říká sedmatřicetiletý Pak Ki-hun, který ve dne s manželkou vede obchod s plavkami a v noci hraje, online hry jsou součástí kultury. "Pro mě jsou lidé, co lezou po horách nebo tráví hodiny u rybolovu, stejně šílení, jako si oni myslí, že jsem já," říká.