Vědci zjistili, že v tom případě existuje určitá pravděpodobnost či riziko, že deprese jednou propukne i u vás. Na vzniku deprese se mohou podílet i geny, které jsme zdědili po předcích. Zatím nebyl objeven jeden jediný gen, který by se dal označit jako "gen pro depresi". Dědičnost je v případě deprese s největší pravděpodobností závislá na výskytu určitého souboru genetických vloh, které se mohou, ale nemusejí projevit. Navíc se zjistilo, že u různých typů depresivních poruch je dědičnost vyjádřena nestejně silně.

Nejvíce se dědičnost podle výsledků rodokmenových studií uplatňuje u tzv. bipolární afektivní poruchy neboli "maniodepresivní" poruchy.  Je-li tímto onemocněním postižen jeden z rodičů, jeho dítě má přibližně 25% pravděpodobnost, že onemocní také. Trpí-li bipolární afektivní poruchou oba rodiče, riziko pro dítě stoupne na 50 až 70 %. Podobná situace je podle odborného serveru www.psychicke-zdravi.cz i v případě jednovaječných dvojčat. Sourozenec nemocného dvojčete má až 70% pravděpodobnost, že onemocní také. Dvojvaječná dvojčata jsou na tom lépe, zde je pravděpodobnost onemocnění pouze dvacetiprocentní. V případě unipolární depresivní poruchy ("čistě deprese") onemocní dítě rodiče s touto poruchou zhruba s 10- až 13% pravděpodobností.

Máte-li mezi svými blízkými a nejbližšími někoho nemocného depresí, přesto nemusíte zoufat. To, že je deprese částečně dědičná, zdaleka neznamená, že se musí objevit i u vás. Geny zodpovědné za její výskyt se vůbec nemusí uplatnit a pak dědičná deprese nemá šanci, i když vlohy k ní jsou přítomny.