Když se řekne životní pohoda, většina z nás si představí slunce, dobré jídlo a lidi, kteří nikam nespěchají. A právě proto možná nikoho nepřekvapí, že v nejnovějším žebříčku organizace InterNations skončila na úplném vrcholu země, která tenhle životní styl ztělesňuje jako málokterá jiná: Španělsko.

Dlouhověkost nestojí na zázračných pilulkách ani na extrémních dietách. Podle odborníků se rodí v obyčejných dnech a malých rituálech, které v součtu dokážou změnit kvalitu celého života. Co přesně bychom měli dělat každý den, abychom žili déle a lépe?

Vědecký tým odhalil v kosmickém sousedství planetu, která by mohla splňovat klíčové podmínky pro život. Nově objevená super-Země se nachází v „obyvatelné zóně“ a její vzdálenost od Země umožní detailnější zkoumání, než jaké bylo doposud možné u většiny exoplanet.

Na první pohled to působí jako scéna z filmu, kde se mísí dva světy, které by se jinak nikdy neměly potkat. Vlak pomalu vjíždí do dillíské stanice Azadpur, lidé se tlačí u otevřených dveří, volají na sebe, nesou tašky, děti i kufry… a hned vedle nich stojí dvoupatrové domky z cihel a plechu, v nichž se odehrává běžný život rodin i jednotlivců.

Hanka nikdy nepatřila k lidem, kteří by se těšili na svátky, jako je Halloween. Měla je spíš za dětskou hru s převleky a dýněmi. Jenže právě tenhle večer, který brala s nadhledem, jí přinesl nejbolestnější překvapení v životě a pod jednou maskou se odhalilo něco, co změnilo všechno, čemu dosud věřila.

Kdysi tu stál temný labyrint bez zákonů, kde se lidé mačkali jako sardinky a policie si netroufla do něj vstoupit. Dnes už Kowloon Walled City neexistuje — jeho místo v rekordech nejhustěji osídlených míst na planetě převzala Manila, filipínská metropole, kde se život odehrává doslova na každém metru čtverečním. Jak se z města bez pravidel stal symbol moderního přelidnění?

V posledních letech lze pozorovat změnu. Mnozí Češi hledají únik z centra měst směrem na jeho okraj nebo přímo do vesnic. Poptávka po klidu, prostoru a možnosti žít blíže přírodě získává na síle. Ale co je za tímto fenoménem? A co lidé ve skutečnosti očekávají od života „na okraji“?

Město nemusí být betonová poušť. Tam, kde mezi šedými zdmi vyroste kousek zeleně, se změní všechno: teplota vzduchu, rytmus ulice i nálada lidí. Ať už je to truhlík s bazalkou na balkoně, lavička pod stromem, na sídlišti nebo malý komunitní záhon, vždycky jde o víc než jen o estetiku. Je to návrat přírody do míst, kde jsme ji už dávno odepsali.