Nečekejte na narozeniny ani svátky. To nejdůležitější v rodině se odehrává v obyčejných dnech — v krátkých rozhovorech, sdíleném tichu a drobných gestech. Těchto deset jednoduchých věcí může proměnit všední chvíle v poklady, které vás budou hřát celý život.

Celý život o nás pečovali s láskou, ale často i s přísností a pevnými pravidly. Jenže ve chvíli, kdy jim svěříme jejich první vnouče, jako bychom je nepoznávali. Z mámy je najednou cukrová víla, z táty kouzelný dědeček. Co se změnilo a proč to některé dospělé děti tak trochu štve?

V době telefonů, blikajících notifikací a virálních videí bez smyslu můžete být právě vy tím, kdo ukáže, co má skutečnou hodnotu. Kdo připomene, že příběh vyprávěný z očí do očí je víc než tisíc reels. Že tradice, ruce zaměstnané pletením, vůně bábovky nebo pohádka před spaním dokážou víc než jakákoli aplikace. Tohle jsou chvíle, na které se vzpomíná celý život. A vy je můžete darovat právě teď.

Každý, kdo má doma malé dítě, ví, že rodičovství není jen o tom, kolik plen se za den vymění. Je to i o tom, kolik nervů člověka stojí vyznat se v tom, na co má nárok, kdy o to žádat, jestli náhodou něco nepropásl  a jestli mu někdo nezazlívá, že by se třeba rád vrátil zpátky do práce. Dobrá zpráva? Něco se konečně mění. A tentokrát k lepšímu.

Soužití více generací pod jednou střechou už dávno není jen reliktem minulosti. Stále více českých rodin se k tomuto modelu vrací, a to hned z několika důvodů. Vysoké náklady na bydlení, péče o děti či seniory, ale i touha zůstat si blízko. Může to fungovat, když se o výchovu dětí přetahují matky s babičkami? A jak to celé zvládnout, aby soužití bylo spíše výhodou než bojištěm?

Nejmladšími britskými rodiči jsou dvanáctiletá školačka a její o rok starší přítel. Dívka porodila minulou neděli v Londýně, informuje The Daily Telegraph. Mladý pár chce o dceru pečovat společně. 

Jedno české přísloví praví, že jablko nepadá daleko od stromu. Najdete mezi následujícími slavnými otci českého rybníčku podobnost s jejich syny? A to jak fyzickou, tak profesní? Kdo se vydal ve stopách svého tatínka?

"Potřeboval ještě jeden rok, aby si mohl hrát a ještě trochu vyspět!" Stejně jako Cathrin Wesenbergová u svého syna Oleho se mnoho německých rodičů snaží oddálit nástup svého dítěte do školy. Ole měl nastoupit, když mu ještě nebylo šest let. "Nebyl tak docela schopen plnit školní povinnosti, snadno se rozrušil a některé věci mu ještě nešly. Potřeboval ještě trochu času," říká jeho maminka.