Fazole milujeme. Jsou levné, syté, zdravé a z jednoho hrnce nasytí půl rodiny. Jenže každý, kdo je někdy vařil, ví jednu věc: Pokud nejsou správně připravené, dokážou potrápit břicho jako máloco.

Jablko máme spojené s naprostou samozřejmostí. Dá se sníst v autě, cestou do práce, mezi schůzkami nebo večer, když nás honí mlsná. Je levné, snadno dostupné a vypadá tak nevinně, že o něm ani nepřemýšlíme.

Dovolená měla být splněným snem. Teplé moře, tyrkysová voda, bílý písek a chvíle, kdy člověk vypne hlavu a jen sleduje, jak si jeho dítě staví hrad z písku. Tak si svůj pobyt na malajském ostrově Langkawi představovali i manželé Vladimir a Olga, rodiče dvouletého chlapečka.

Monako má za sebou jeden z nejdůležitějších dnů v roce - Národní den, kdy se knížecí rodina tradičně ukáže na balkoně paláce a celé knížectví na chvíli zpomalí. Slavnostní uniformy, čestné salvy, červenobílé vlajky… všechno proběhlo přesně tak, jak velí protokol. Až na jeden malý detail: neposedná princátka, která se rozhodla, že etiketa je sice etika, ale dětský život je hlavně hra.

Opět se na scéně objevuje technologie, o které jsme si ještě před pár lety mysleli, že patří do sci-fi. Pohladíte obrazovku, přejedete prstem po fotce látky a najednou ucítíte její skutečnou strukturu. Drsnost dřeva, měkkost textilu nebo jemné vibrace ve chvíli, kdy ve virtuální realitě uchopíte předmět.

Anežka se po deseti letech rozhodla udělat něco, co jí doslova převrátilo život vzhůru nohama — a sama nemohla uvěřit, jak nečekaným způsobem.

Kdy jste naposledy ucítili, že se ve vašem těle opravdu něco uvolnilo? Ne jen povrchně, ale tak, že se vám na chvíli zastavil čas, spadla ramena a hlava přestala hučet. Možná je načase vrátit se k něčemu, co fungovalo dávno předtím, než jsme se naučili žít v permanentním stresu a spěchu. K něčemu starému, moudrému a překvapivě jednoduchému. K Pěti Tibeťanům.

Jsou věci, u kterých máme pocit, že vydrží věčně. Zubní kartáček, houbička, starý polštář…Jenže předměty, které používáme každý den, mají jednu nevýhodu: neřeknou si samy, že už mají dost. Je na nás, abychom je včas vyřadili.