Historie baklavy není dobře zdokumentována; hlásí se k ní řada etnických skupin; nejprůkaznější se zdá být, že je turkotatarského původu ze Střední Asie. Aktuální forma byla vyvinuta v císařských kuchyních Paláce Topkapi v Istanbulu.

"Sladká" historie 

Vryonis (1971) identifikoval starověké řecké gastris,kopte,kopton nebo koptoplakous, uvedené v Deipnosophistae, jako baklavu a nazval ji "byzantským favoritem". Nicméně, Perry (1994) ukazuje, že ačkoli gastris obsahoval náplň ořechů a medu, že neobsahoval žádné těsto, místo toho že obsahoval med a sezamovou směs podobně jako moderní pasteli nebo chalva.

Perry pak shromažďuje důkazy o tom, že vrstvené pečivo bylo vytvořeny turkotatarským obyvatelstvem ve střední Asii, a tvrdí, že "chybějící článek" mezi středoasijským skládaným či vrstveným pečivem (který nezahrnoval ořechy) a moderním zákuskem založeném na filo těstě jako je baklava, je ázerbájdžánské jídlo baki pakhlavası, které obsahuje vrstvy těsta a ořechů. 

Baklava | zdroj: ThinkStock

Ostatní tvrzení o její historii zahrnují: že je asyrského původu, sahajícího do dávné Mezopotámie a byla uvedena v Mezopotámské kuchařce mezi ořechovými pokrmy; že al-Baghdadi popisuje ve své kuchařce ze 13. století, že to byl populární byzantský dezert. 

Jeden z nejstarších známých receptů na druh baklavy lze nalézt v čínské kuchařce napsané v roce 1330 za Dynastie Jüan pod názvem güllach (Buell, 1999). "Güllaç" se vyskytuje v turecké kuchyni. Vrstvy těsta filo jsou vkládány jeden za druhým do ohřátého mléko s cukrem. Podává se s vlašskými ořechy, čerstvou šťávou z granátových jablek a obvykle se jí během ramadánu.

Domovina baklavy

Turecký Gaziantep je známý svoji baklavou a považuje se za její rodné město. V roce 2008 turecký patentový úřad registroval geografické označení pro certifikát Antep Baklava.

V Bosně Hercegovině má většina Bosňanů ráda místní baklavu bohatou na ořechy a náplň. Je to obvyklý recept, ale místo domácího těsta filo se používá zmrazené těsto, které je k dispozici v mnoha obchodech. Bosňané jedí baklavu jen při zvláštních příležitostech, nejvíce ve svatém měsíci ramadánu (Ramazan bosensky) a při svátku Eid (Bajram bosensky). V Íránu se připravuje unikátní sušená verze baklavy jako menší kusy diamantového tvaru s příchutí růžové vody.

V Afghánistánu se baklava připravuje do trojúhelníkových tvarů a lehce se sype rozdrcenými pistáciovými ořechy.