Až v emigraci Kolar vyvinul svou osobitou techniku manipulace fotografie, která spočívá nejen v zasahování do pozitivu malbou a škrábáním, ale také v jeho dalším digitálním zpracování, spočívajícím ve skenování rukodělně pojednaného pozitivu a v jeho zvětšení do potřebné velikosti.

Touto technikou Kolar vstoupil do velmi specifické tradice dialogu malířství a fotografie. Vznik fotografie zahájil rozvoj nového druhu obrazů, jež Vilém Flusser nazval obrazy technickými, neboť nahradily rukodělný výkon optickou a fotochemickou technologií. Technické obrazy se ovšem nerozvíjejí izolovaně, ale ve vzájemném vztahu s ostatními formami zobrazování, zejména s malířstvím. Kolarův způsob práce s fotografickým médiem kombinuje tři generace technologie obrazu - manuální, fotochemickou a digitální. Jedná se tak vlastně o hybridní techniku, která svými jednotlivými prvky navazuje na různé historické epochy fotografického média. 

Zpochybňování hranic médií je široký proud reflektující krizi modernistické estetiky, která zdůrazňovala specifiku jednotlivých médií a jejich sebereflexi v umělecké tvorbě. Kolár se svou hybridní technikou připojuje k mnoha jiným umělcům, kteří nejrůznějším způsobem kombinují rozmanitá média. Jeho „fotografie“ (můžeme-li tento termín vůbec použít) současně evokují některé praktiky provázející celé dějiny fotografického média, například využití retuše a kolorování, které byly nejviditelnější manifestací dialogu mezi fotografií a malířstvím. Autorova technika například může připomenout diskuse doprovázející hnutí piktorialismu, jmenovitě spory o manuálním zasahování do negativu či pozitivu.

Hlavní umělcovou strategií je ovšem jeho využívání napětí mezi plošností a hloubkou, jmenovitě mezi povrchem fotografického pozitivu, jehož přítomnost se připomíná manuálními zásahy, a iluzívní hloubkou fotografického zobrazení. Vytváření napětí mezi plošností a hloubkou byla strategie, o níž se opíral vývoj moderního malířství. Proto lze říci, že Kolarovu tvorbu charakterizuje určitý protiklad mezi modernistickým důrazem na plošnost obrazu na jedné straně, a postmoderní hybridizací médií na straně druhé. Umělec s těmito protikladnými postupy zachází intuitivně, využívá je různým způsobem podle zvolených témat. Jinak s nimi pracuje například v portrétech, jinak v žánrových výjevech a jinak v městských scenériích.

Kolarovy práce v sobě obsahují určitý prvek nostalgie, pohledu nazpátek, který je s vnímáním fotografie nerozlučně spjat a jenž představuje protějšek k modernistickému důrazu na pokrok a budoucnost. Tento prvek vystupuje nejvýrazněji v Kolarových fotografiích z New Yorku, jmenovitě ze čtvrti Williamsburg, kde se toto téma ideálně doplňuje se zvolenou technikou. Urbánní svět vzniklý v 19. a na počátku 20. století, tj. v heroické době modernizace, zde působí jako jakýsi její relikt, jako modernita ve svém stárnutí a rozpadu, jenž je současně jejím přerodem.

Více informačí naleznete na www.dox.cz