Díla jako Primavera (Jaro), Zrození Venuše či Klanění tří králů poutají pozornost milovníků umění. Botticelli, od jehož úmrtí uplyne v pondělí 500 let, zanechal svůj podpis také při výzdobě Sixtinské kaple ve Vatikánu.

Většinu svého života strávil v rodné Florencii, kde patřil ke skupině tvůrců pohybujících se okolo dvora Medicejských. Ti se do dějin zapsali nejen jako osvícení politici, ale zejména jako štědří mecenáši umění. Například dílo Primavera (kolem roku 1482) vzniklo na objednávku Lorenza I. Nádherného. Někteří zasvěcenci tvrdí, že obraz byl důkazem lásky Lorenzova bratrance Giuliana k Simonettě Vespucciové, která platila za největší krasavici své doby.

Botticelli ji maloval rád a často, "Marylin Monroeová 15. století" ovlivnila jeho inspiraci ve ztvárňování krásných Venuší. Její jemnou tvář a světlou pleť má také bohyně krásy a lásky stojící v mušli - symbolu plodnosti - a jakoby "surfující" po mořských vlnách ke břehu na slavném Botticelliho díle Zrození Venuše (1486). Tento obraz, který je stejně jako Primavera ozdobou Galerie Uffizi ve Florencii, patří k nejčastěji reprodukovaným dílům světového malířství.

Koncem 15. století Botticelliho silně ovlivnily moralizující proslovy mnicha Girolama Savonaroly. S blížícím se rokem 1500 se totiž očekával konec světa a radikální kazatel s gustem hrozil Florenťanům zhoubným morem, krvežíznivými vojsky satana, neúrodou i pekelným ohněm. Zřejmě proto neváhal kající se malíř přihodit některé své pohanské bohyně na ohnivé hranice, které vystavěli Savonarolovi stoupenci. Mnich sám byl nakonec upálen jako kacíř.

Botticelli tvořil dál, ale jeho obrazy jakoby zesmutněly a vytratila se z nich radost ze života. Nahé krásky a madony vystřídala vypjatá témata Marie s mrtvým Kristem na kolenou či mysticky laděné vize inspirované hrozivým Zjevením svatého Jana.

Umělec (vlastním jménem Alessandro di Mariano Filipepi) se narodil v roce 1445 v rodině barviče kůží. Vyrůstal nedaleko kláštera Santa Maria Novella, v místech, kde se dnes nachází hlavní florentské nádraží. Začínal v bratrově zlatnické dílně, posléze ho ale víc zlákalo malířské umění zběhlého mnicha Filippa Lippiho, k němuž vstoupil do učení. Časem si Botticelli otevřel vlastní dílnu; pro Medicejské maloval mytologické obrazy, náboženské fresky i portréty.

Spolu s dalšími předními umělci doby, jako byli Pietro Perugino, Domenico Ghirlandaio či Luca Signorelli, se podílel na výzdobě stěn Sixtinské kaple. Nejvelkolepější část fresek - strop - byl papežovou zakázkou pro Michelangela. Botticelli se proslavil i téměř stovkou sugestivních ilustrací k Danteho Božské komedii - většina z nich je nekolorovaná, jedná se o subtilní perokresby. Dnes je vlastní muzeum v Berlín a také Vatikánská knihovna.

Botticelli, vášnivý ctitel krásy těla, se koncem života dostal do osobní krize. Kdysi bohatý umělec zchudl, sešel nemocemi a po ulicích svého milovaného města se prý belhal jako mrzák o holích. Zemřel 17. května 1510 ve věku šestašedesáti let. Znovu jej objevili až angličtí prerafaelisté v 19. století. Že však Botticelliho dílo spolehlivě táhne i po 500 letech, o tom svědčily i hodinové fronty na v březnu skončené výstavě v německém Frankfurtu nad Mohanem.