Revoluce na porodních sálech
Porodnice se tatínkům otevřely v bývalých komunistických zemích většinou v 90. letech. Dnes ženy běžně rodí v doprovodu svých partnerů, kteří však na sál chodí občas z donucení. Porodníci mají s muži většinou dobré zkušenosti, pánové omdlévají spíše výjimečně.
 
V pražské Fakultní nemocnici Motol přivádí dítě na svět asi 65 až 70 procent žen v přítomnosti blízké osoby. Většinou je to nastávající otec. "Je to zcela bez problémů, pokud je pár sehraný, může muž i konkrétně pomoci, není totiž vždycky čas se po celou dobu věnovat potřebám rodičky," říká vedoucí lékař porodnické části nemocnice Tomáš Binder. Pokud je však otec úplně mimo, je mu protivná krev, odpuzuje ho pohled na bolest i samotné prostředí, tak je u porodu k ničemu.

Veskrze pozitivní zkušenosti s otci mají i v Kadani, kde je nejvyhlášenější porodnice v Ústeckém kraji. V přítomnosti další osoby rodí v Kadani zhruba 70 procent žen. "Třetina mužů je aktivních, maminkám pomohou, ostatní slouží jako psychická opora," říká  přednosta gynekologicko-porodnického oddělení Aleš Padrta.
 
Čeští tatínkové u porodu
Většina tatínků je podle porodníků pokorných. "Občas omdlí, ale nestává se to často. Čekali jsme, že budou tatínci agresivní, ale agresivita se nevyskytla ani jednou za celou dobu," popsal Padrta. Do roka podle něj zkolabují na porodním sále asi dva muži. "Někoho stačíme uložit dříve, než stačí omdlít," dodal přednosta. Ročně si v Kadani připíší kolem 8000 porodů, u nichž je zhruba 5500 otců.  Není výjimkou, že muži zkouší lékařům radit. Častokrát také žádají, aby s nimi zdravotníci pili: nejprve na kuráž a později na zdraví dětí. Občas propadnou panice a někdy se modlí.
   
Porod jako společenská událost?
Kromě partnerů maminky na porodní sál doprovázejí jejich vlastní matky, sestry, kamarádky nebo duly, což jsou speciálně vyškolené ženy, které poskytují hlavně psychickou oporu matce. "Nejhorší je, pokud je u porodu tchyně, to nemáme rádi, většinou na rodičku působí negativně," poznamenal Binder.   V některých porodnicích si ženy mohou přivést i více lidí. Že by se z přivedení ratolesti na svět stávala společenská událost, jako je tomu například ve Spojených státech a Británii, je ale spíše nepravděpodobné. České porodní sály nejsou připraveny na to, aby se do nich kromě lékařského týmu vměstnal například ještě profesionální fotograf a široká rodina.

Být či nebýt (u porodu)
Zásadou je nezakazovat ani nepřikazovat. Vliv na rozhodnutí může mít také to, zda je pár ochotný se zúčastnit předporodního kurzu, což je někde podmínkou, a popřípadě zaplatit poplatek, který se pohybuje většinou od 500 do 1000 korun    Nicméně je třeba vědět, že úorod není jen spousta radosti, ale také krve a bolesti, upozorňují odborníci. Je proto na zvážení, zda muž opravdu snese takový "zážitek". "Nejlépe je zastávat stanovisko zlaté střední cesty, pro někoho je to nesmírně prospěšné a užitečné, někomu to může ublížit," upozorňuje sexuolog Radim Uzel. Stávají se, i když výjimečně, případy, že muž má po zkušenosti z porodu problémy s partnerským sexuálním životem. "Neměl by se z toho stávat takový fetiš. Ženy občas argumentují slovy: 'Hele Franta tam byl a ty tam nepůjdeš?!' To může být pro muže traumatizující, protože na to třeba nemá," dodal Uzel.

Velkým propagátorem přítomnosti nastávajících otců u porodu byl v 80. letech francouzský porodník Michel Odent. Zdůrazňoval hlavně to, že otcové, kteří se zúčastní porodu, si vytvoří s novorozencem bližší vztah než zástupci mužského pohlaví, kteří o takový zážitek přijdou.