Řemeslníci a návrháři té nejvyšší třídy vylepšují ženskou obuv po staletí, aby boty odpovídaly kultuře, politice i funkčnosti, ale jenom několika z nich se podařilo něco opravdu objevného, napsala agentura AP.

"Vracíme se stále k témuž, skutečné inovace jsou méně běžné, než si myslíme," říká hlavní kurátorka torontského Baťova muzea obuvi Elizabeth Semmelhacková. K vidění je tu 13.000 ukázek stylů a tvarů bot nošených velmi dávno. Mnohé z nich, třeba sandály nebo boty na vysokých podrážkách oblíbené v renesanci, inspirují tvůrce i dnes.

Semmelhacková řadí k největším inovátorům v oblasti obuvi Salvatora Ferragama, autora válečných bot s korkovou podešví, a Alexandera McQueena za extravagantní boty na deseticentimetrovém podpatku. Vzestup slavných návrhářských jmen považuje Semmelhacková za nejvýznamnější změnu v obuvnictví vůbec. "Z anonymních ševců se ve 20. století stali tvůrci módního trendu," řekla.

O tom, kdy se obuv začala nosit, se teoretizuje. Podle expertů z Washingtonské univerzity si naši předci začali chránit nohy před 30.000 lety, aby podepřeli chodidlo, na němž zůstal silný pouze palec a kosti ostatních čtyř prstů se zkrátily a zmenšily. Primitivní ochrana chodidel možná existovala už před 50.000 lety. Nejstarší známý pár obuvi pochází z jeskyní severozápadní Ameriky a je to sandál vyrobený z kůry černobýlu. Sandál je podle odhadů starý 9000 let a jeho následníci se od té doby moc nezměnili.

Další trvalkou jsou boty na vysoké podešvi. Dochovala se jedna ze Španělska z doby před rokem 1540 s korkovou podrážkou potaženou kůží. Podle expozice torontského muzea zvané Na podstavci: Od renesančních podrážek po barokní podpatky se našlo nejstarší dochované zobrazení bot s vysokými dřevěnými podrážkami na rytině ve Francii v jednom kostele z 12. století. Mnohem starší jsou japonské sandály zvané geta, které se nosily už 300 let před naším letopočtem. Jehlové podpatky jsou na Západě od 50. let, ale ty masivnější nosili bohatí už v 17. a 18. století.

Výška podešví je samostatnou kapitolou a rekordu v tomto směru zřejmě dosáhly Benátky, kde se v 16. století nosily boty vysoké až 20 centimetrů. "Ty boty nebyly vidět, protože byly schovány pod oděvem. Kdo tyto boty nosil, byl příslušníkem vyšší třídy, jelikož si mohl dovolit větší množství drahé látky potřebné na šaty. Ženy se pak musely při chůzi opírat o dvě služebné, což byl rovněž znak vysokého statusu rodiny," řekla Semmelhacková.

Neméně důležitým faktorem je barva. Stuart Weitzman milující zdobné podpatky a sandály zdobené šperky si každý rok ověřuje, že nejlépe jdou na odbyt sandále, které vlastně žádnou barvu nemají. "Jaká je první pohádka, kterou holčičky v životě slyší? Přece o Popelce. Ještě než se naučíte číst a psát, vám vymyjí mozek příběhem o zázračeném neviditelném střevíci," řekl Weitzman. Ale umí prodat i barvu. Jakou? No přece červenou, barvu střevíčků Dorotky z pohádky Čaroděj ze země Oz.

Semmelhacková říká, že s velkovýrobou přišla do obuvnictví demokracie a že na vzhled měla často vliv i politika. Po francouzské revoluci se v roce 1800 se skoncovalo s vysokými podpatky a zůstalo to tak až do 50. let 19. století. Výroba ve velkém zpřístupnila také módní trendy. Semmelhacková považuje za zajímavé, že s ekonomicky těžkými časy přišly vždy velmi výrazně tvarované boty. V době Velké krize se objevily podešve spojované s hollywoodskou slávou a výstředností.

Jedním z největších jmen obuvnického návrhářství je Ferragamo. Traduje se, že inspirací jeho korkových bot byly středověké vysoké střevíce. Ale také se říká, že se mimořádně zajímal o pohodlí nositelek. "Pokoušel se o ortopedicky kvalitní botu, chtěl poskytnout chodidlu plnou podporu. Chodil na přednášky biologie a učil se stavbu lidského chodidla. Chtěl vytvořit pohodlnou a módní obuv a stvořil módní hit," říká o něm Semmelhacková.

Herman Delman založil značku Delman před 91 lety. Také on je tvůrcem pohodlné obuvi a módy zároveň. Tato značka dnes vydělává na botách připomínajících baletní střevíčky. Delman zaměstnal známé návrháře jako Roger Vivier a Herbert Levine, kteří tvořili pro hvězdy Marilyn Monroeovou nebo Joan Crawfordovou. Kopie bot pro bohaté a slavné se pak dobře prodávaly.

Právě Delman vymyslel v roce 1939 podešve pobité zlatými cvočky s koženými pásky přes palec, jejichž obdoby se s úspěchem prodávají dodnes. V polovině 40. let pak vyvolal takzvaný sandálový skandál, jehož podstatou byly sandále s pásky omotávajícími lýtko tak, jak si to ve 20. letech objednala tanečnice Irene Castleová.

Ferragamovy podešve se poprvé objevily ve 30. letech a nosily se do půlky let čtyřicátých. Znovu byly na scéně za sociálních zvratů provázejících válku ve Vietnamu i za ropné krize na konci 60. let.

Ferragamo se inspiroval minulostí a hleděl až do 16. století. "Cykly módy v obuvi se nyní zkracují. Inspirujeme se v době před 20 i deseti lety. Koncept klasiky se smršťuje," řekla Semmelhacková.