1) Očkování má význam jen pro oslabené jedince a seniory. U zdravých lidí si organismus dokáže sám poradit s chřipkovým virem. Chřipka není rýma. Je to virové onemocnění, na které každý rok v ČR umírá 2 tisíce lidí. Pokud se objeví nový virus, úmrtnost se dramaticky zvyšuje. Tím, že každoročně onemocní asi 10 % populace (nejvíce přitom lidé právě v produktivním věku), způsobuje i „běžná“ chřipka obrovské ekonomické škody. Navíc ten, kdo je očkován, nechrání pouze sám sebe, ale i své okolí, protože nemůže chřipku na nikoho přenést. Je tedy vhodné pro všechny, kdo mají ve svém okolí děti, těhotné ženy, starší osoby a osoby trpící nějakou chronickou nemocí. 2) Vakcíny jsou účinné jen proti chřipkovým virům, které byly rozšířené v předchozím roce, ne proti virům, kterými onemocní lidé v následující sezóně. Jedná se o naprosto mylnou informaci. Světová zdravotnická organizace (WHO) vytipuje dle epidemiologických studií každý rok viry, které budou v dané sezoně způsobovat epidemii chřipky. Výrobci poté vyrábějí očkovací látky dle předepsaného složení. V posledních 10 letech byla vždy WHO v oblasti vytipování těchto virů velmi přesná. 3) Po vakcinaci se u lidí objeví ještě horší průběh chřipky, než kdyby nebyli očkovaní. Současné očkovací látky jsou zcela bezpečné a obsahují pouze části viru (rozbitý virus), který nemůže nikdy člověka nakazit. Pokud existují případy, kdy někdo onemocněl brzy po očkování, nedostal chřipku z očkovací látky, ale byl nakažený již v době očkování nebo bezprostředně poté - dříve, než si tělo mohlo vytvořit protilátky (to trvá asi 10 dnů). Chřipku by tedy dostal stejně, bez ohledu na očkování. Toto mylné tvrzení může mít základ v nerozlišován termínů „chřipka“, „nachlazení“, „viróza“, které mohou mít na první pohled podobné příznaky, ale jedná se o jiné choroby. Asi stejně nelogicky by znělo, kdyby se člověk pokousaný psem bránil očkování proti vzteklině, protože se bojí, že by „vzteklina měla po očkování ještě horší průběh“. 4) Za očkování se nevyplatí utrácet peníze. Stačí se zásobit volně prodejnými léky. Cena vakcín proti sezónní chřipce je velmi příznivá – pohybuje se okolo 300 Kč včetně aplikace. Kromě zdravotního efektu má významný účinek i z hlediska ekonomického, a to jak pro očkovaného jedince, tak pro jeho zaměstnavatele i stát (časté pracovní neschopnosti, využívání zdravotní péče). 5) S epidemií sezónní chřipky každoročně zápasí celá Evropa a nakonec se s touto situací všichni bez problému vypořádají. Očkování je tedy zbytečné. Bohužel není pravda, že se „všichni bez problémů vypořádají“. Na chřipku jen v České republice umírá více než 2 tisíce lidí a jsou mezi nimi často děti a těhotné ženy. Pro srovnání – na silnicích umírá ročně okolo jednoho tisíce lidí. Znamená to, že každý z nás má dvakrát větší pravděpodobnost, že zemře na chřipku než při autonehodě na silnici. Dalším důležitým aspektem chřipkového onemocnění je, že jím v době epidemie (pandemie) onemocní obrovské množství lidí, čímž vznikají vysoké hospodářské škody. 6) Vakcíny proti chřipkovému viru nejsou dostatečně dlouho testovány a sporná je jejich bezpečnost a nežádoucí účinky. Očkovací látky jsou testovány naprosto stejně jako jiné léky a každoročně podléhají složitému registračnímu řízení. Pokud by se přesto objevily závažné nežádoucí účinky, byla by daná vakcína okamžitě stažena z distribuce. Nežádoucí účinky jsou velmi malé a projevují se řádově jen u několika procent očkovaných. 7) Očkování proti chřipce není vhodné pro děti a těhotné ženy. Podobný názor donedávna přetrvával i mezi odbornou veřejností. V poslední době se ukazuje, že z očkování děti velmi profitují. Ve světě se běžně očkují děti od 6 měsíců věku. Vzhledem k vyvíjejícímu se imunitnímu systému jsou však děti, na rozdíl od dospělých, očkovány dvakrát za sezonu. Očkování těhotných žen se velmi doporučuje, protože byla v této skupině populace prokázána vysoká úmrtnost na chřipku. Odborná spolupráce: Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., epidemiolog Státního zdravotního ústavu Praha MUDr. Cyril Mucha, odborný asistent ÚVL 1. lékařské fakulty UK