Tři měsíce po povodních a záplavách, které nenadále zasáhly Českou republiku, doléhá stále na obyvatele postižených vesnic stres z prožitých traumat. Stejně jako lidé, kteří přežili těžké automobilové nehody, železniční neštěstí či násilí, zemřel jim blízký člověk nebo prošli těžkým rozvodem, se snaží vyrovnat s neobvykle silnou stresovou situací. Avšak ne každému se to bez pomoci opravdu podaří. „Navíc mnoho lidí si tíži prožité krizové situace plně uvědomí až s odstupem času. Stejně jako bezprostřední psychosociální pomoc ihned po neštěstí je tedy důležité mít možnost obrátit se i s odstupem času pro radu nebo si třeba jen tak popovídat,“ konstatuje Mgr. Barbora Wenigová, ředitelka Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. Samozřejmě nejlepší je, když člověk, který prožil jakékoli trauma, najde dostatečně silnou podporu ve svém okolí. „Ovšem věty typu: Mohlo by to být horší..., nejlepší bude, když se prostě co nejvíc něčím zaměstnáš..., vím, jak se teď cítíš…. nebo je třeba žít dál… většinou nepovzbudí. Právě naopak − jsou jasnou známkou toho, že ti, kdo je pronášejí, postiženému vůbec nerozumějí,“ tvrdí Vítězslav Vurst, projektový manažer humanitární a psychosociální pomoci ADRA. Nejbližší sociální okolí by mělo zasaženému poskytnout čas, podporu, vyslyšet jej a povzbudit jeho důvěru, že situaci zvládne. Pokud se to však nedaří, je namístě vyhledat odbornou pomoc. „Je třeba, abychom nepovažovali za nemoc jen to, že se člověk chová následkem tragické události jinak než dřív. Na druhé straně bychom však také neměli mít zábrany vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra, když mu přes všechnu péči okolí stále není lépe,“ dodává Vítězslav Vurst. Není-li totiž prožitý stres včas eliminován, může přerůst v psychické onemocnění, které již často vyžaduje i dlouhodobou léčbu. Posttraumatická stresová porucha je opožděná odpověď na situaci, která je neobvykle hrozivá nebo katastrofická a vyvolá pronikavou tíseň. Vzniká do šesti měsíců od traumatické události. Příznaky jsou především stále dotírající myšlenky a vzpomínky na traumatickou událost nebo hrozivé sny, emoční otupělost, vyhýbání se lidem, nereagování na okolí, nezájem, pocity smutku a vyhýbání se činnostem a situacím, které připomínají prožité trauma. Může docházet i k výbuchům vzteku a agrese, většinou v souvislosti s připomenutím traumatické příhody. Dalším projevem mohou být přehnané reakce a nespavost. Častá jsou depresivní rozladění a sebevražedné myšlenky. Komplikujícím faktorem je rozhodně užívání drog a nadměrná spotřeba alkoholu. „Pokud se tyto potíže včas nezačnou řešit, může dojít k výskytu vleklé deprese a úzkostem a zhruba v deseti procentech případů dokonce i k sebevražedným úvahám a sebevražednému jednání,“ vysvětluje Barbora Wenigová. V třiceti procentech se lidé, kteří neváhali včas vyhledat odbornou pomoc, úplně uzdraví. U stejného množství budou dlouhodobě přetrvávat mírné příznaky. Ve zbylých případech lze očekávat horší průběh, který může vést například k opakovaným pracovním a osobnostním selháním nebo opakovaným pracovním neschopnostem. Na posttraumatický syndrom může samozřejmě volně navázat i další duševní porucha, zpravidla deprese. V týdnu od 5. do 9. října 2009 otevře proto Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví v Praze bezplatnou a anonymní poradnu v Korkovém sále Centra sociálních služeb v Chelčického ulici 39 v Praze 3. Psychologové a psychiatři zde budou k dispozici každému, kdo se potřebuje poradit o svých duševních potížích. Poradna bude v provozu každý den mezi 13. a 19. hodinou. Objednávat se není třeba. Jednou z možností je i www. stopstigma.cz, kde je kromě odborníků k dispozici také aktuální adresář služeb v celé České republice.