Obyčejný zadek nám slouží k tomu, abychom mohli pohodlně sedět, pomáhá nám vstát, stát, pohybovat se, křížit nohy nebo chodit. Přesto ale považujeme pozadí především za smyslné poselství a spolehlivý nástroj ke svádění.  Svůdné obliny zadečku jsou jak pro muže, tak i pro ženy velmi důležitou sexuální vábničkou. Obě pohlaví se k tomu přiznávají a především ženy se dívají na pánský zadek údajně proto, že prý věrně prozrazuje určité konkrétní mužské fyzické dispozice.

Kult zadní části těla však rozhodně není vynálezem moderní doby. Například některé sošky Venuše z doby před třiceti tisíci lety mají velmi mohutné hýždě. Archeologové došli v tomto směru ke dvěma možným vysvětlením. Prvním je, že primitivní ženy trpěly nadměrným hromaděním tuku v bocích a ten potom využívaly jako rezervu v době nedostatku potravin. Druhá verze předpokládá, že prehistoričtí sochaři cítili takovou posedlost zadní částí ženského těla, že si dovolili její rozměry poněkud přehnat.

Ovšem ať už tomu bylo jakkoliv, jisté je, že v průběhu dějin vyobrazení žen s kyprými tvary pozvolna mizela; jejich místo zaujaly štíhlejší zástupkyně něžného pohlaví. Příklad najdeme i na starých egyptských nástěnných malbách; vyobrazené tanečnice by se za „velikost“ svého pozadí rozhodně nemusely stydět ani na současných přehlídkových molech.

Pro většinu moderních žen a vlastně i mužů se možná může zdát nepochopitelné, že ještě v sedmnáctém století pánové doslova ztráceli hlavu kvůli bledým zadečkům stiženým pokročilým stádiem celulitidy. Koncem devatenáctého století byl v módě zase takzvaný „honzík“, což byla speciální korzetová výztuž, kterou si ženy připínaly k pasu a jejím utažením si tak výrazně zvětšovaly objem boků. Ostatně ani není třeba cestovat v čase do dob dávno minulých; i ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století se muži otáčeli za ženami s velkým pozadím.

V současnosti už však velké hýždě dávno vyšly z módy; nicméně vkus závisí i v této době do značné míry na jednotlivých kulturách. Na západě dávají muži přednost opáleným hýždím střední velikosti. Arabové mají zase raději bílé, kulaté a objemnější zadečky. Obyvatele pouště Kalahari kupodivu nadchnou jedině obrovské rozměry této části ženského těla (takže, milé dámy, neutrácejte za diety, ale za letenky!!!).

Doba však přinesla i jiné změny, než jen postupně se měnící vkus. O zadní části lidského těla hovoříme dnes bez předsudků a otevřeně, ovšem nebylo tomu tak vždy. Hýždě, a to především ty ženské, byly dlouhý čas považovány za tabuizovanou část těla. Naopak v současné době bývají častou devizou v televizní reklamě, objevují se i na titulních stránkách nejrůznějších časopisů a z obřích billboardů rozptylují pozornost kolemjedoucích řidičů. Svět módy se této části lidského těla doslova zmocnil, aby ji odkrýval a na přehlídkových molech využíval jako symbol krásy a sexuality.