Jak již bylo řečeno, žen se sexuální úchylkyprakticky netýkají, jde výhradně o mužskou záležitost a je třeba říct, že pambíček s nimi na „pánech tvorstva“ rozhodně nešetřil, nadělil jich jim požehnaně.

Vynálézavost nade vše

Třeba retifismus, fixace na boty, kdy k nim čichají  a zároveň se rukou uspokojují, či sochy (statuofilie) při které ji zase objímají - možná přitom doufají, že ožije jako ta, kterou podle antické báje vytvořil kyperský sochař Pygmalion.

K veřejnosti alespoň trochu známým deviantům, patří voyeuři. Toto slovo původně pochází z francouzštiny, kde znamená čumil, což nakonec přesně vystihuje podstatu věci.

Lze konstatovat, že většina z nás si ten pocit také - třeba alespoň jednou - vyzkoušela. Kdo o sobě může s čistým svědomím prohlásit, že nikdy v životě potají neviděl nahou ženu - či muže?

Těch opravdových je ale víc „druhů“, některým vyhovuje pozorovat milenecké páry, jiným stačí pohled na samotný objekt svého zájmu - pro tento účel jsou zejména vhodné veřejné či vlakové záchody.

Ovšem touhy voyeurů jsou různé a provedení či přípravu provází i komplikovanější „scénáře“ a jsou při nich velice vynalézaví. Některým nestačí pouze sledovat ženy či dívky, pro své uspokojení je musí spatřit v intimních chvílích.

V přímém přenosu

Ne přímo při souloži, i když to je pro ně ideální, stačí jim spatřit zamilovaný pár při líbání, mazlení, osahávání. Mají organizační talent, dovedou vše zařídit tak, že nikomu není nic nápadné.

Uspořádají mejdan, pozvou spárované dvojice na místo, kde mohou být zdánlivě sami. Pokud jsou s ní v jedné místnosti, předstírají spánek, aby ukolébali pozornost milenců a povzbudili je k sexuální aktivitě.

Orgasmus mohou prožívat později či zároveň s nimi, ale vždy tak, aby se neprozradili, v naprosté tichosti. Nemusí ani vidět nahá těla, postačí jim zahlédnout ve tmě siluety. Na podobném principu "funguje" i další úchylka - mixakismus.

Původ slova pochází z řeckých slov mixis - soulož a akoukein – slyšet. Jde o neschopnost dosáhnout sexuálního vzrušení jinak, než skrytým poslechem verbální projevů, které bývají sekundárními příznaky milování (vzdechy, sténání, výkřiky rozkoše).

Tito jedinci to mají jednodušší než v tom, že nemusí být přímými účastníky, stačí jim poslouchat zvuky z vedlejšího pokoje, atd. Někteří si je pak nahrávají a pouští v okamžicích „nouze“, i když pokud možno dávají přednost „přímému přenosu“.

Přitiskni se, brouku

Dávají si však velikánský pozor na to, aby při této činnosti nebyli nikdy přistiženi a ke svému štěstí  zároveň potřebují anonymitu, ta je pro ně naprosto  klíčová. Totéž se týká i  i dlaších deviantů podobného typu - tzv. frotérů.

Nemá to nic společného s ručníky,  výraz je převzatý z francouzštiny a znamená leštič. Ti ovšem k uspokojení už dotyk s lidským tělem potřebují, čímž se odlišují od všech, o nichž zatím byla řeč.

I oni však jsou v zcela neškodní. Jejich zájmem je dotýkat se dívčích či ženských těl, ovšem tak, aby nic nezpozorovaly. Obvykle využívají přeplněné prostředky MHD ve špičce, kdy si v tlačenici vyberou favoritku, k níž se nenápadně, ale pevně přitisknou.

Vychází z toho, že jejich činnost nevnímá jako obtěžování, přisuzuje to vlastnostem davu, ejakulace dosahují samovolně, někdy si u toho pomáhají třením penisu hřbetem ruky přes kalhoty.

Většinou ho nemají moc velký, protože to už by ženy nejspíš zaregistrovaly, čehož se nejvíc obávají. Nejde o to, že by jim odhalení jejich záměrů mohlo přinést problémy, ale hlavně  by jim „zkazilo požitek“. Jinak příběhy prakticky všechny deviantů, co existují lze najít v knize Otroci sexu.

Příště: exhibicionisté, neobvyklé praktiky