Jack Rozparovač a jeho následovatelé

Skutečné vrahy z vilnosti lze rozdělit do čtyř skupin, které se od sebe neliší v cílech (tím je vždy vražda) jen ve způsobech a také i prostředcích které pro tuto zrůdnou činnost používají. K nejznámějším patří rozparovači.

O jejich proslulost se zasloužil neznámý pachatel, nazývaný lidově Jack Rozparovač. Vše začalo 1.12.1887, kdy byla nalezena první rozřezaná mrtvola ženy. Pak se osm měsíců nedělo nic. Jsou teorie, že se pachatel zděsil svého činu nebo mu vzrušení ze vzpomínek na zabíjení tak dlouho vydrželo. 7.8 1888 se objevila další oběť.

I ona měla na těle téměř shodný počet bodných ran (39). U třetí (8.9 1888) pak byla změna v tom, že hlava se našla zcela oddělena od trupu. Ve stejném roce pak došlo ještě ke čtyřem a v následujícím ke třem vraždám. Všechny nesly shodné znaky.

Rozříznutí břicha, manipulace s vnitřnostmi, rozřezání genitálií. K zvláštnostem patří, že Jack se svoji činností z neznámých důvodů přestal, což je v rozporu s tvrzením znalců, kteří tvrdí, že právě toho nejsou devianti schopni - dokud nejsou dopadeni, což se v tomto případě i přes nevídané nasazení policie opravdu nestalo.

Sadisté chtějí své jisté

Na úvod je třeba vysvětlit rozdíl mezi vrahy z vilnosti a devianty, kteří se také uchylují k násilí, ale nejsou pachateli bestiálních zločinů. K prvním z nich patří sadisté.

Ti se ukájí pohledem, jak jejich oběť následkem mučení či jiných zvrácených choutek trpí či je prosí o slitování. Mají různé rituály, které - někdy až s pedantickou přesností - dodržují.

Obdobná situace nastává u sexuálních agresorů, k nimž patřil tzv. spartakiádní vrah Straka. Ti potřebují vykonat pohlavní akt na těle, které nejprve - úderem do hlavy, apod. znehybní. Nejsou schopni normálního koitu, bezbrannost oběti (tu si nezřídka pečlivě vytipují a pak ve skrytu pronásledují) je pro ně klíčová.

Smrt by jedněm i druhým ovšem „zkazila jim radost“ takže není jejich primárním cílem a pokud k ní dojde, tak hlavně proto, že s dalšími útoky se zvyšuje míra agrese a sexuálního napětí a neodhadnou svou sílu.

Nemají tedy obvykle chorobnou potřebu zabíjet a není to pro ně hlavním zdrojem vzrušení, tím je pohlavní styk s nehybným tělem či masturbace nad ním, u sadistů je obé součástí týrání.

Strach ze sexu

Ze studií soudních znalců, předložených při přelíčení, byl sexuology zjištěn závažný fakt, že hodně pachatelů sexuálně motivovaných vražd není vůbec stimulováno tím, mít pohlavní styk se svou obětí (ať už před činem či po něm).

Přímo naopak, často z něho mají strach!! Stopy spermatu se také málokdy najdou ve vagíně, většinou jsou v otevřených ranách či tělních dutinách. Někteří odborníci tvrdí, že motivaci těchto vrahů lze najít v silně potlačené homosexualitě.

Tím, že odmítnou svou odlišnost i přirozenost a nejsou schopni přijmout životní styl gayů - naopak se stávají jejich horlivými nepřáteli - totiž dojde k jakémusi zkratu v jejich mysli.

Skutečný motiv, pečlivě skrývaný i před svým vlastním "já" je tedy nenávist k ženám i k vlastnímu pohlaví. Sarmiento, postava z knihy Line et Valcour Markýze de Sade (mnohé jeho zločiny nebyly kvůli šlechtickému původu odhaleny) by nejraději vyhladil všechny ženy.

V podtextu ale nepokrytě vystupuje strach z nich. De Sade také vždy dával přednost pedikaci před vaginálním stykem což tuto hypotézu jen potvrzuje. I proto se obětí vrahů z vilnosti stávají často prostitutky, které jsou pro vyzývavé chování i oblečení ztělesněním neřestí "zrádného plemene".