Valentýn: Milostné lži

- Ženy autor: red

Stav zamilovanosti je sice příjemný a zdraví prospěšný, ale schopnost dívat se na věci objektivně nebo dokonce realisticky uvažovat velmi výrazně snižuje.

zdroj: Archiv

To má samozřejmě vliv také na to, co si zamilovaní navzájem říkají a čemu jsou ochotni uvěřit. Takže vlastně nejde tak úplně o lži, spíše – taktně řečeno - o poněkud nadsazené, subjektivně zkreslené a běžnými měřítky nehodnotitelné polopravdy. Někdy se jim také říkává „sladké nesmysly“ a skoro vždycky se jimi naznačuje něco trochu jiného… Což nic nemění na faktu, že je rádi vyslovujeme a ještě radši posloucháme.

Nejčastěji si říkáváme:

 - „Máš ty nejkrásnější oči na světě,“ tvrdí zamilovaný muž, přičemž jeho pohled míří spíše do výstřihu dotyčné dámy než pod její obočí, čímž chce v zásadě naznačit, že by si krásu jejích očí lépe vychutnal, kdyby odložila halenku.
- „Ty jsi tak úžasně silný,“ prohlásí zamilovaná žena, když dotyčný pán s mírným hekáním přesune o kousek dál prádelník, který ona sama před časem přinesla domů na zádech, čímž chce v zásadě naznačit, že by ji teď měl vzít do náruče, odnést do postele a zahrát si na jen nepatrně zkultivovaného Tarzana.
- „Už nikdy se do nikoho jiného nezamiluju,“ oznámí zamilovaný muž, čímž chce v zásadě naznačit, že o dotyčnou dámu patrně bude mít zájem i nějaký čas poté, co se s ním vyspí.
- „Ještě nikdy jsem nikoho nemilovala tolik jako tebe,“ ujistí zamilovaná žena dotyčného pána, čímž chce v zásadě naznačit, že by jí teď měl chvilku barvitě líčit, o kolik je ona lepší než jeho bývalé partnerky.
- „Než jsem poznal tebe, nevěřil jsem, že existuje žena, která je zároveň krásná i inteligentní,“ svěří zamilovaný muž, čímž chce v zásadě naznačit, že hlavním projevem inteligence dotyčné dámy je to, že si vybrala právě jeho.
- Už když jsem tě uviděla poprvé, věděla jsem, že právě ty jsi ten pravý,“ sdělí zamilovaná žena dotyčnému pánovi, čímž chce v zásadě naznačit, že by se konečně mělo začít mluvit o svatbě.

Jakkoli je jisté, že dva zamilovaní v jedné posteli asi spíše konají, než mluví, nějaké to slůvko při tom také obvykle padne. A právě to je mistrovskou zkouškou milostného lhaní, protože v posteli se prostě pravda neříká…Všechno, co muž v intimní chvíli slíbí, může žena rovnou pustit z hlavy. Ne proto, že by šlo o křivopřísežného podvodníka a notorického lháře, ale prostě proto, že on ani neví, že jí něco slíbil, a navíc ho nenapadne, že ona vůbec poslouchá, co říká. Jednoduše soudí podle sebe - on totiž to, co říká žena, rozhodně neposlouchá, protože se právě zabývá důležitějšími věcmi a dvě záležitosti najednou žádný muž vnímat nedokáže.

Každé ženě jistě přijde milejší, když jí rozněžnělý partner zašeptá: „Ty jsi tak půvabně nezkušená,“ než kdyby řekl: „Panebože, ty jsi ale dřevo.“ Stejně tak dámy ocení spíše pár slov o svých „rubensovských tvarech“ než poznámku o moc velkém zadku. Také žena, je-li taktní a nechce svého miláčka ztratit, nebude porovnávat jeho postelové dovednosti s výkonem hlavních hrdinů proslulých erotických filmů, ale spíš ocení, že je dotyčný přece jen o něco lepší milenec než Václav Neckář v Ostře sledovaných vlacích. Pravda je totiž sice hezká věc, ale ne vždy je na místě – ostatně v posteli na ní asi ani Mistr Jan Hus tak striktně netrval, tak proč by se do toho měli pouštět zrovna zamilovaní…

Občas se stává, že jeden ze zamilovaných (ne-li oba), jsou zamilováni do někoho poněkud jiného, než by podle oddacího listu či zvykového práva měli být. Potom ovšem přicházejí na řadu lži docela odlišného druhu…

 Nevěrný pán může říkat například:
- „S manželkou jsme jenom kamarádi.“ Chce-li tomu roztoužená milenka věřit, prosím, ale skutečnost bude spíš taková, že dotyčný pán s tou svou „kamarádkou“, s níž má už dvě děti, po nocích pracuje na třetím…
- „Manželka mi vůbec nerozumí.“ No – snad… I když pravděpodobnější je, že dotyčnému pánovi manželka rozumí až moc a spíš nechápe, jak na takové řeči může skočit nějaká jiná žena…
- „Nemohu si pomoci, když vidím krásnou ženu, neodolám.“ Pokud by to byla pravda, příliš naděje to nedává, co? Neboť krásných žen je stále víc a víc, jak zpívával Waldemar Matuška… Ale ona je to spíš lež, jež má dotyčnému pánovi pomoci sehrát roli úžasného donchuána, kterému jedna žena nestačí.
- „Kvůli své manželce jsem úplně ztratil důvěru v ženy.“ Chudák, viďte? Až se člověk diví, že – je-li to pravda - si to troufá zkoušet ještě s milenkou… Nezbývá než doufat, že kvůli němu neztratí ani jeho manželka, ani jeho milenka naopak důvěru v muže.

Abychom však nekritizovali jenom mužské nevěrníky. Záletné paní mají také svůj rejstřík milostných lží – a to neméně otřepaných a průhledných. Tak třeba: „Manžel ve mně nevidí nic jiného než služku, kuchařku a chůvu.“ Nebo: „Můj manžel je slaboch, kterého si nemám proč vážit.“ Popřípadě ctnostně: „Mému manželovi jde jen o to jedno, stejně jako všem ostatním mužům“ (v tomto případě je asi spíš přání otcem myšlenky). Či dokonce: „S manželem jsme se dohodli, že si každý z nás bude dělat, co bude chtít.“

Tagy: láska