V některých kalendářích se k jeho jménu přidává svatý. Nikdy jsem se s žádným Valentýnem nesetkal, znám pouze jediného, a to ze starého českého filmu Valentin dobrotivý.

Valentin byl skutečnou postavou. Žil v Římě před sedmnácti stoletími, kde jako křesťan vykonával kněžský úřad. V té době byli křesťané ještě stále v nemilosti, ale už ne v tak kruté podobě jako na počátku vzniku křesťanství. Císař rozhodl, že Valentina jako římského občana musí izolovat, a svěřil jej pod dozor městského prefekta Astoria. Důstojník Astorius Valentina odvedl do svého domu, odkud Valentin nesměl nikam vycházet. Dnes bychom řekli, že měl domácí vězení. Zde se Valentin setkal s jeho krásnou, leč slepou dcerou, a zamiloval se do ní. Astorius prosil: "Ukaž, že tvůj Bůh ji tvým prostřednictvím uzdraví!" Valentin se modlil a dívka se uzdravila a viděla. Astoriova rodina uvěřila v Boha a přijala křesťanskou víru. Zvěst o zázračném uzdravení se šířila Římem. Pohané obklopili Astoriův dům, Valentina vyvedli a popravili a celou Astoriovu rodinu vyvraždili. 

 Je to tragický příběh, v němž víra a láska nakonec prohrály ve střetu se zlem a zaslepeností. Víc než tisíc let trvalo, než se Valentin stal světcem, patronem zamilovaných, patronem lásky a bdí nad nimi až do dneška. Zamilovaní v zemích, kde se mluví například anglicky či francouzsky si v tento den posílají dopisy a pohlednice plné milostných vyznání, předávají si dárky, květiny a políbení. Je to den všech zamilovaných. I v naší zemi jsme před lety přijali tento svátek za svůj, a proč ne. K Mezinárodními dni žen a ke Svátku matek přibyl tak další svátek, který je zasvěcen nejmladší podobě lásky - zamilovaným. I když, popravdě řečeno, k měsíci únoru mi láska neladí, pro mne je únor měsícem zamračeným, nevlídným a uchrchlaným a ti navzájem se milující a líbající se mohou i navzájem nakazit chřipkou. Ale beru to, i navzdory takovému riziku. Alespoň jeden den měsíce února byl tu vyhrazen pro vlídnost a pro lásku už od dob pohanských, kdy se mu říkalo svátek Lupercalia.

Nepatřím k těm, kteří by měli potřebu svou citovou oddanost uplatňovat při svátku svatých. Na to jsem se nikdy necítil tak starý ani starosvětský. Vždy jsem dával přednost lásce, která se děje mezi mužem a ženou. A vždy jsem se o ni strachoval. A strachuji se o ni dál, protože mnohým se stala záležitostí byznysu a degradovali ji na míru zisku. Někdy chce láska hory přenášet a stačí málo, aby nebyla. Chraňme si lásku. Chraňme si ji tak, aby nám vydržela po celý život, aby byla silnější než všechny nepohody světa, silnější než únava ze všednosti, než všechny starosti, smutky, neporozumění a nesváry. Láska je ohromný lidský cit a není nad ní mocnější síly. Přichází sama a sama odchází, když si ji neochráníme. Říkám vám to v pošmourný den měsíce února, jemuž jsme jeden den vyhradili na svátek zamilovaných, a budu vám to říkat v kterýkoliv jiný den, kdy se prodíráme houštinami světa a potřebujeme někoho blízkého, abychom na život nebyli sami.

 Přeji vám, ať vám láska nezevšední, ať ve vás nevymře.

Na ilustrační fotografii Petra Němcová, zdroj:  www.alo.cz