Pravidla zavedená obecními sdruženími či vlastníky pozemků zakazují desítkám milionů majitelů domů sušit prádlo venku, protože - jak vyhlašovatelé zákazu tvrdí - je to nepěkné na pohled a dokonce to snižuje ceny nemovitostí.

Ovšem mnoho prádlových rebelů riskovalo a riskuje právní kroky porušováním těchto pravidel a tvrdí, že povinností Američanů je snížit svou "uhlíkovou stopu" a odstavit energii hltající sušičky prádla. Tuto neděli dávají stoupenci venkovního sušení prádla své názory najevo při shromáždění svolaném v Concordu ve státě New Hampshire.

Prádelní rebelové

Prádelní rebelanti pocházejí ze všech věkových i společenských skupin. Patří mezi ně i pětapadesátiletá zdravotní sestra Deborah Brensingerová, která se před téměř třemi lety přestěhovala do města Witney Ridge v Pensylvánii a okamžitě začala věšet prádlo na zahrádce za domem.

"Naše vláda se snaží podporovat ochranu životního prostředí a snižování spotřeby energie a tady je něco, co je úplně zadarmo. Je to čisté a krásně to voní. Je to rozjímavá činnost. Nespěchám, užívám si to. Uvolňuje to stres. Můžete to dělat vlastním tempem ve světě, který je tak zběsile rychlý," říká.

Právní hrozby

Když se přistěhovala, zeptala se sousedů, jestli jim to nebude vadit. Šňůry na sušení nebyly z ulice vidět. Přesto následovala hrozba právními kroky od místního sdružení, a tak teď matka tří dětí svých pět praček prádla týdně suší na sušácích rozmístěných po domě, což ji nemálo rozčiluje. "Všichni si myslí, že lidé si na svých zahrádkách za domem mohou dělat, co chtějí," říká. "Když vyjdu ven v bikinkách, nezáleží na tom, ale když tam pověsím prádlo, tak to vadí. To nedává smysl," stěžuje si.

Brensingerová patří mezi 60 milionů Američanů žijících ve zhruba 300.000 komunitách spravovaných sdruženími vlastníků nemovitostí, kde nastěhovat se do bytu či domu znamená přistoupit na pravidla regulující vzhled domů a zahrad. Valná většina těchto sdružení zakazuje nebo omezuje používání venkovních šňůr na prádlo, ale s ohledem na spotřebu energií se proti tomu vzepřelo zatím šest amerických států.

Zákaz používání šňůr

Státy Florida, Utah, Maine, Vermont, Colorado a Havaj přijaly zákony omezující právo bytových úřadů zakázat obyvatelům používat šňůry na prádlo a několik dalších států obdobná opatření zvažuje.

Propagátorem hnutí sušení prádla venku je šestatřicetiletý Alexander Lee, který založil ve Vermontu organizaci Project Laundry List, jež bojuje za "právo sušit". Jeho poselství je jednoduché: Když budeme všichni dělat takové věci, jako je věšení prádla na slunce, pak budeme moct zavřít jaderné elektrárny.

Neekologické sušičky

Oficiální čísla říkají, že sušičky prádla spolykají šest procent elektřiny spotřebované v domácnosti - v tom jsou hned na druhém místě za ledničkami. Lee ale odhaduje, že skutečné číslo může být až třikrát vyšší. Podle jeho výpočtů, kdyby každý třetí Američan pět měsíců v roce sušil prádlo venku, pak by do roku 2020 přibylo do atmosféry o 2,2 milionu tun oxidu uhličitého méně.

Britský filmař Stephen Lake, který připravuje film nazvaný Drying For Freedom, cestoval po Spojených státech a mluvil s lidmi, která pravidla zakazující venkovní sušení prádla omezují. "Kdyby prý do čtvrti přijel potenciální kupec a viděl venku viset prádlo, mohl by váhat, zda se tam má přistěhovat, protože prádlo na zahradě může naznačovat, že majitel onoho domu si nemůže dovolit koupit sušičku," říká čtyřiadvacetiletý Lake.

Připomínka skromných časů

Podle Davea Rapaporta z firmy Seventh Generation, která prodává ekologicky šetrné domácí spotřebiče, mohou být šňůry na prádlo pro mnoho Američanů nevítanou připomínkou skromnějších časů. "Věšení prádla bylo běžné před zrodem moderní doby v 50. letech minulého století. Moderní životní ideál částečně poháněla potřeba dostat ženy po druhé světové válce do pracovního procesu, částečně potřeba prodat elektřinu a zařízení vynalezená pro její spotřebu a částečně idealizovaná představa pokroku. A prádelní šňůry se staly jedním ze symbolů života, který lidé nechali za sebou," vysvětluje Rapaport.