Jde o lékařsky nevysvětlitelnou neplodnost (nevysvětlitelnou za současného stavu vědomostí medicíny). V odborné literatuře se udává, že jde o 10 % všech sterilit, ale podle zkušeností některých lékařů z praxe je to až 20–30 %. Psychika se na příčinách neplodnosti podílí významně. Ve stresových situacích může být totiž ovlivněna funkce hypofýzy (podvěsku mozkového) takovým způsobem, že dojde k hormonálním změnám, při kterých nedochází k ovulaci vůbec nebo je významně negativně změněna hormonální součinnost, která je k otěhotnění maximálně potřebná. Ženám ale nepřináší stres pouze jejich neschopnost otěhotnět (např. při neúspěšných pokusech metod asistované reprodukce – ART, ale jakýkoli stres životní (napětí ve vztazích v rodině, starosti s výchovou dětí, smrt blízkého člověka, rozchod, rozvod a podobně). Právě tyto životní stresy se s neplodností dávají do souvislosti jen málo, ale mohou být významnou skrytou příčinou sterility. Některé páry podstoupí cykly umělého oplození i několikanásobně, ale výsledkem je stále prázdná náruč. Tady je na místě svěřit se do péče některého z oborů celostní medicíny, protože jednou z diagnóz dobře reagujících na holistickou léčbu je právě idiopatická neplodnost. Podle odborného serveru www.zenska-neplodnost.cz je podstatou holistické péče celostní (celkový) pohled na zdraví člověka. Do tohoto oboru patří např. homeopatie, tradiční čínská medicína, medicína psychosomatická (poměrně mladý obor klasické medicíny), komplexní rodinné poradenství, hledání původu problémů v rodině – tzv. rodinné konstelace –, ale také obory další: manuální medicína, aromaterapie, kineziologie a cvičební sestavy, relaxační terapie, akupresura a akupunktura, terapie stravou, přírodními prostředky a bylinami, terapie barvami, krystaly a minerály, terapie pracující s energií (např. reiki), relaxační a meditační techniky a mnoho dalších. Psychosomatická medicína je poměrně mladé odvětví klasické medicíny, které se pokusilo spojit v medicíně dávno oddělené sféry – duši (psycho) a tělo (soma) –, ale propojuje i vlivy životního, sociálního a rodinného prostředí. Starosti, s nimiž si hlava neví rady, totiž tělo často řeší nemocí (proces somatizace). Bolest a nemoc jsou informace, a proto jít po stopách své nemoci znamená jít dovnitř sebe a cílem je objevit zdroj obtíží a obnovit rovnováhu těla a duše. I při absolvování cyklů mimotělního oplození se musí na psychickou stabilitu páru myslet. Nejnutnější je předcházet depresivním stavům a různým krizím v partnerském a osobním životě. Ne vždy se totiž dostaví úspěch IVF hned po prvním pokusu. Pokud se zdá, že situace je pro pár obtížně zvládnutelná, je vhodná co nejčasnější konzultace s odborníkem – psychologem. Jsou zařízení, která se psychologicky specializují právě na oblast neplodnosti (např. projekt Ratolest). U některých IVF center je už psycholog samozřejmostí jako součást lékařského týmu. Po odstranění psychického bloku obvykle dochází k úpravě a ženy mohou spontánně otěhotnět. Je to sice proces většinou dlouhodobý, ale investice energie do této sféry se určitě vyplatí. Stojí za to ji na cestě za dítětem rozhodně nevynechat. Situace ženy toužící po dítěti by se dala popsat velmi výstižně tímto citátem z krásné literatury: „ Tři dny před ovulací rozdrtit třináct zrníček čehosi zázračného, smíchat se žloutkem a lžičkou medu, pozřít nalačno a několik hodin nechat zažít. Nedělat těžkou práci. Každý večer cvičit cviky paní Mojžíšové. Před ovulací se chovat zdrženlivě. Věřit. Zpevnit si svalstvo na zadku. Nelyžovat. Odreagovat se. Ráno si změřit bazální teplotu. Věřit. Pít hormonální čaj paní Kamenické. Být veselé mysli. Plodné dny využít. Věřit. Nekouřit. Prát prádlo na valše. Nenosit úzké kalhoty. Jet na hory, protože tam jeden neplodný kulturista počal. Věřit. Netrápit se. Nenervovat. Jíst ovesné vločky. Věřit. Nebruslit. Po spojení udělat svíčku. Po spojení udělat stoj na hlavě. Věřit. Odstěhovat postel z místa magnetických uzlů. Věřit. Nedělat sněhuláky. Věřit. Nemyslet. Věřit. Věřit. Věřit.“ (Tereza Boučková, Indiánský běh, strana 74,vyd. Grafoprint Praha, 1992)