Můžete dokonale ovládat společenskou etiketu a být mistři komunikace, ovšem do té doby, než si o vás někdo pomyslí to, co si myslí většina Čechů (68 %) o svém okolí – že máte nevábný dech! Většina respondentů (88 %) považuje za velmi důležité mít svěží dech při jakémkoliv osobním styku s lidmi. Přesto se 80 % z nich stalo, že jim byl někdo sympatický, ale odradil je jeho nepříjemný dech. Nevábný dech tedy odrazuje okolí častěji než například zápach potu, špinavé nehty nebo neučesané vlasy

Průzkum také ukazuje, že většina dotázaných ví, jak si poradit, když potřebují mít svěží dech kdykoli během dne – suverénně nejčastěji si vezmou žvýkačku (91 %), které dokonce dávají přednost před zubní pastou či ústním sprejem.  Necelá polovina dotazovaných sáhne po žvýkačce alespoň dvakrát denně (44 %) a nutnost použít žvýkačku dvakrát až pětkrát týdne přiznává třetina dotázaných.

Žvýkačku bez cukru radí zubaři během dne pro osvěžení dechu i dutiny ústní, pokud není možné vyčistit si po jídle zuby kartáčkem a zubní pastou. Brzdí to rozvoj zubního kazu. Psychologové radí žvýkání na tlumení nervozity. Žvýkačka s účinnou látkou pomáhá i při odvykání kouření.  První patent na žvýkačku, jak ji znají lidé dnes, získal 28. prosince 1869 Američan William Finley Semple z Ohia. Žvýkali už ale pravěcí lidé, pryskyřice a březová kůra se jim osvědčily pro antiseptické vlastnosti i jako lék na zanícené dásně a bolavé zuby. Mayové přežvykovali šťávu z gumovníku, Indiáni v Nové Anglii ztuhlou mízu ze smrku. Bílí osadníci přidali do pryskyřice včelí vosk.   Typické balení v plátcích po pěti kusech se objevilo ve 40. letech minulého století. O deset let později byly vyrobeny žvýkačky bez cukru.