Kojenecká masturbace

Projevuje se silná tendence „chránit“ malé děti před sexem i nahotou, s poukazem na to, že erotické touhy se jich - až do puberty - netýkají, což je velký omyl. Masturbační praktiky jsou prokazatelně zaznamenány už u batolat. Vědí o nich velmi dobře dětští lékaři, tuší je i většina matek. Nejde pochopitelně o snahu vyvolat orgasmus, takový pocit neznají, ale hraní s přirozením je jim příjemné, tak proč by to nedělaly. Poté, co rodiče časem jejich oblíbenou zábavu odhalí, přijde obvykle na řadu napomenutí, a když s drážděním svého pohlaví ani poté nepřestanou, neboť nevidí důvod, přijdou na řadu výhružky, či tresty.

Ty mohou „naučit“ dítě již od nejútlejšího věku vnímat vlastní sexualitu negativně - nebo ji dokonce považovat za nenormální. Hlavně u chlapců se projevují pocity studu či dokonce viny za chování, které je u všech tvorů přirozeným vyjádřením tělesných tužeb.

V pozdějším věku již dochází k více či méně aktivním pokusům o simulaci pohlavního styku, například v nevinně míněné hře na doktora, či tatínka a maminku. Nemá žádný smysl jim v tom bránit, naopak, podle sexuologů odhalování vlastních genitálií (i spojené s vzájemným třením) je činnost zdravému lidskému jedinci vyloženě prospěšná.

Špatná paměť

Drtivé procento lidí erotické aktivity z dětství vehementně popírá. Přitom existuje řada případů, kdy rodiče své ratolesti při této činnosti přistihli a zanechali o tom zprávu. Když pak byli v dospělosti s touto skutečností konfrontováni, označili ji - téměř bez výjimek - za pomluvu.

Vzpomínka na to z jejich mysli opravdu vymizela, což v některých případech potvrdilo i dotazování v hypnotickém transu. Tento jev asi nejlépe vysvětluje odpor většiny západní populace k dětské sexualitě. Jestliže otec na „svou čest“ o masturbaci prohlásí: „když jsem byl malý, nikdy jsem to nedělal“ vysloví největší lež svého života.

Co si o tak kategorickém tvrzení musí myslet jeho ratolesti? Nevyhnutelně něco z následujících možností: byl duševně zaostalý, neprožil normální dětství, případně lže. V každém případě úcta, i respekt k rodiči klesne, přinejmenším je zpochybněna jeho věrohodnost.

Pravdomluvné deníky

Zhruba od šesti let v nich najdeme rysy oidipovského komplexu. Syn má silné libidozní vazby k matce (dcera otci) a začíná expresivně vyjadřovat žárlivé a někdy nenávistné myšlenky vůči rodiči stejného pohlaví. U hochů se už v tak nízkém věku setkáváme s  kastračním komplexem. Panická obava z impotence se tedy objevují mnohem dřív, než mohou tušit její fatální celoživotní důsledky. A právě represivní chování dospělých, shrnuté nejlépe do rýmované výhružky: „budeš-li přistižen, bude ti ustřižen“, kterou ve svém nevyvinutém mozečku vezmou vážně, je častou příčinou tohoto jevu.

V chlapeckých verších se i proto vyskytují popisy pohlaví dívek spojených s pocity závisti. Děti jsou ovšem také enormně zvídavé. Aniž si to uvědomujeme, podrobují pečlivému zkoumání všechno, co se kolem nich děje, všímají si reakcí těch, kdo je obklopují. Uplatňují přitom své hledisko, odlišné od dospělého, v jejich myšlenkových pochodech nenajdeme například kariérismus, touhu po moci, majetku.

Pokračování v další části