Emancipace začíná…

Všechny ostatní byly jakožto perverzní (?!) zapovězeny… Markantně se tento schizofrenický model projevil u dětí. Měly být sice vedeny k mravnosti a „chráněny“ před sexuální nezdrženlivostí, nikomu ale nevadilo, že musely (s výjimkou šlechtických) tvrdě pracovat v nelidských podmínkách.

To škodlivé nebylo - masturbace ano! Zákon o ochraně mládeže, vedoucí k zrušení pracovní povinnosti a nepředstavitelnému vykořisťování, se podařilo prosadit až počátkem dvacátého století!

Podřadná role žen se prohlubovala, i ve staré Spartě měly víc práv - včetně volebního. A právě bojem o ně začala v roce 1869 emancipace. Do  čela hnutí tzv. sufražetek se postavila Elizabeth Cady Strantonová a Susan Anthonyová - pak se přidala spisovatelka Virginie Wolfová a další, které začaly prosazovat větší možnosti uplatnění v politickém, či společenském životě).

Květinové děti

I když tomu církev vehementně bránila, změny byly nevyhnutelné. Vyvrcholily koncem minulého století prosazením rovnoprávných zákonů, dávajících ženám vyšší míru svobody i volnosti a zároveň jim - v tomto kontextu dost paradoxně - zajišťující ochranu proti nemístným obtěžováním - sexual harrasment.

Tisíciletí platná vůdčí role mužů tak byla během velmi krátké doby omezena. Tato dramatická proměna souvisela i s tím, že katolické náboženství ztrácelo význam, v důsledku bigotnosti a neochotě přizpůsobit se modernímu trendu - neměnná stanoviska k antikoncepci, používání kondomů, masturbaci, aj.

Rigorózní názory na sex přestaly být pro mladé citově i rozumově přijatelné, v Americe navíc vzniklo na přelomu šedesátých let - původně protiválečné - hnutí hippies, hlásající zcela jiné „evangelium“.

Naprosto negovalo dospělými prosazované tradiční hodnoty - úspěch, moc, bohatství - neuznávalo manželství, leitmotivem se stal názor, že jediné, co člověka činí šťastným, je sex. Proto by měl být co nejčetnější - a s největším počtem osob. 
Krize rodiny

Nemorální i nenormální je žárlivost a osobní vlastnictví. Každý (každá) patří všem! I když taková volnost byla i pro většinu mladých příliš extrémní a tato éra skončila navíc dost neslavně, brána sexuální svobody byla otevřena a už se nepodařilo ji zavřít.

Logickým vyústěním tohoto stavu byla krize rodiny - ta ostatně trvá dodnes. Katolická církev sice mocně bije na poplach - u nás se v tomto směru činí i lidovecká strana - ale nikdo už ji neposlouchá.

I tam, kde má velký vliv, totiž přibývá těch, co, sňatek uzavřou až po narození dítěte - pokud vůbec. Význam rodiny slábne i proto že, klasický model: muž - vůdce a živitel, žena - chůva a pomocnice v domácnosti, děti - poslušné, ctící své rodiče, není pro současnou generaci zajímavý.…